Typická středa. Postel obložená skripty a sešity ze ZSV, nálada na bodu nula a k tomu vidina zítřejšího testu z francouzštiny.
V úterý jsme byli v divadle. Je fajn, že je opravené, má konečně pohodlné sedačky, je moderní, ale vypadá spíš jak multikino a má dost debilně udělaný balkón, takže z něj nevidíte skoro nic.
Ale balet se mi líbil, kupodivu. Ze všech divadelních představení balet mám nejmíň ráda. Respektive líbili se mi jen baleťáci. Což jenom potvrzuje fakt, že prostě nemám ráda umění, které dělají ženy.
Padají mi vlasy, hodně moc. Asi je to stresem, ikdyž já si ve stresu nepřipadám. Všechno odbourávám hraním dementních her dlouho do noci.
Teoreticky mám zítra odevzat téma na seminární práci. Téma mám, nemám vůbec ponětí jak to psát, co přesně tam psát a ani kde vlastně sehnat potřebné materiály. Protože v naší zemi se problémem kyberdětí nikdo moc nezabírá. No co, seminárka je jen příprava na vysokou, nezáleží na tom má maturita a s problémy, které by mohly nastat po maturitě se teď nedlám zaobírat.
Ostatní věci jsou pořád při starým. Nekamarádím se sama se sebou...
Kyberděti? To zní zajímavě.
OdpovědětVymazatU nás v divadle jsou taktéž blbé balkóny. Sedíš na nepohodlné barové židličce v předklonu, vyvalená o "parapet" a v horším případě hlavu vykroucenou do nepřirozeného úhlu. Nevím, co dělají ti, na něž vyjde druhá řada balkónu. Asi trénují fantazii.