Kdysi jsem to ventilovala skrz 'umění' dokud jsem nezjistila, že nejsem umělec a nikdy jím nebudu.
Vodka je strašně špatná a přitom strašně dobrá. Nutí mě mluvit, víc, než cokoliv jinýho.
Je strašně snadný, bejt s ní, pít s ní, mluvit s ní ... a je težký si uvědomovat jak moc je všechno v píči a to jenom kvůli mně samotný.
Jsem prostě žárlivá, zakomplexovaná, závistivá a hnusná děvka. Přiznejme si to.
Žiju a měla bych se učit, jak žít a já to nedělám. Já radši záměrně všechno zesírám a pak s tím musím žít.
Jsem sprostá a vůbec mi to nevadí, jsem ráda, že existuje místo, kde se můžu vykašlat na všechno okolo a prostě se z toho vypsat.
Já chci něco novýho, něco co jsem ještě nezažila, chci bejt zas ta patnáctiletá naivní kráva co zkoušela všechno a nemyslela na nic. Bylo to jednodušší mít celý mládí před sebou. Žít jinak. Chci vypadnout. Někam, kde se stanu anonymní v davu a budu sama sebou. Tak, jak to zažívám jednou do roka na čtyřdením maratónu svobody mojí osobnosti. Jediný dav, který miluju je ten, co se vytváří na RfP protože tam, tam jsem vždycky sama sebou. Můžu být cokoliv a kdokoliv a můžu BÝT. To mi asi stačí
I wanna drink drink drink smoke fuck fight
I wanna shout and scream, I wanna die!
I wanna be arrested
I wanna be molested
And I damaged my brain, next weekend lets do it again!
Žádné komentáře:
Okomentovat