V rozpolcenosti

Kam jinam se mám vyzpovídat než sem, že začínám být blázen.
To, co nastane bych nazvala "pubertálním výlevem"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Stejně jako loni všichni spekulovali o Arctic Monkeys a přijeli, letos všichni mluví o Muse. A vím moc dobře, že jsem kdysi prohlásila, že až uvidím Muse, tak prostě umřu.
Totiž mít něco na dosah ruky ( což by znamenalo dlouhé hodiny čekání a poslouchání mnohdy příšerných kapel ) je pro můj život dost klíčová věc.  Předem vím, že stejně jako letos, v srpnu už bych absolutně nevěděla, že jsem tam vůbec byla, ale v tom je to kouzlo ... Mít to jenom na dosah a nikdy to neprožít úplně každým smyslem. ( Jo vím, že teď zním jako fanynka Tokio Hotel v době největší slávy, akorát se vyjadřuju trochu víc sofistikovaně )
Jde o to momentální štěstí. Stačí, aby mi někdo řek *Tak hele za tři měsíce uvidíš, že fakt žijou* a můj svět, potažmo můj životní smysl se soustředí na jednu jedinou věc. Jo...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Budeme dělat, že jsem to nikdy nenapsala, ok?
Byla jsem na hřbitově

 | Ano, teď přijde ta morbidní část | Je smutné, že ani nevím kde leží hroby mých předků, vlastně dolů skoro vůbec nechodím, mám radši hrobky než urny .. ehm

Vůbec poprvé jsem si taky všimla, že u smuteční síně mají reklamu. Jedna mě fakt pobavila. Ikdyž na takovém místě je to asi dost nevhodné. Bylo tam něco ve smyslu prodám kvalitní místo na hrob. Kvalitní místo, jak asi vypadá takové nekvalitní místo ...

Dost nevhodné je v tomhle článku doplnit i skutečnost, že jsem si v pátek byla koupit Stmívání. Ale dneska už jsem natolik pubertální, že tahle skutečnost mi nijak nepohorší. Ani nemám chuť se na to dívat, mám to prostě doma, pro všechny případy, že mě chytne absťák po mém bouřlivém mládí.

Přímo se děsím toho, že jdu v pondělí do školy a očekává se, že mám něco umět. Vsadím se, že půjdu z dějepisu. To je tak, celý půlrok se vzorně učíte na zkoušení a nic. Jednou vám ten sešit zůstane ve škole a jste neslušně řečeno v prdeli. Zeměpis jsem už hodně dlouho neviděla a je mi jasné, že během zítřka se přírodní podmínky České republiky nenaučím. Ani nemám doma atlas, super. Taky mi na kopičce leží prezentace o Timu Burtonovi, kterou jsem minule tak skvěle posrala, že jí mám na pondělí znova. Ani nevím jeho životní příběh v češtině, natož v angličtině. Taky někdy píšeme z matiky a můj pokus, udržet pozornost na jeden okruh látky, zase selhal, takže toho zas vím maximálně polovinu. Známku z chemie nechci vidět, pokud vím, měla jsem pocit, že to mám docela dobře a to je špatné znamení. Paradoxně je jediným předmětem, který v pondělí nebude vražedný, francouzština.

Chápu, že tohle je asi pro většinu studentů běžnou věcí, ale pro mě je to po dvou týdnech nicnedělání a neučení krutý návrat do reality. A k tomu všemu, zrovna teď, musím být v tak debilním rozpoložení. Asi si na to budu muset pořídit speciální papíry. *Nemůže jít do školy, protože je momentálně úplný debil*