Mezi nebem a zemí

Páteční ...
Zpočátku čajovna nuda, šeď a čokoládovo kokosová vodnice ( ♥ )

A napsat Senča pojaponsku ať mě nikdo neučí, je to prostě Senča

V non-stopu jsme se od plazmových a LED televizí dostali k víře a náboženství. Normálně nemám non-stopy ráda, vždycky se tam schází dost podivné existence. Ale z té čajovny jsme všichni měli takovou rozvernou náladu, takže jsme hledali prázdnou hospodu. Nikdy bych nevěřila, jak je to těžké najít v půl dvanácté alespoň jeden stůl volný. Ačkoliv jsem slíbila, že přijdu v přiměřený čas ( což u nás doma znamená lehce po půlnoci ) přišla jsem velmi těžce po půlnoci a usnula jsem asi tak do deseti vteřin.

Byl tam velmi vtipný chlapík, který v půlce písničky usnul, po vteřině oživnul a začal tam zase dál předvádět své taneční kreace. ^^ Hravě strčil do kapsy růžového pána ze Slavností.

Když jsme šli po městě, a především pak do Liberty, všichni na nás divně koukali. Zaprvé jsme všichni měli kabáty, všechny možné druhy kožených bot ( Steel, Martens, New Rock ) a především hrozně nabroušený výraz. Byli jsme ideální na několik pěkných pomluv -_-

Velmi obohacující večer.
  ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Sobotní ...
Jdu smazat kus svého života. Rsp. jdu smazat z kompu CD, která už jsem neslyšela dlouhá léta, nebo jsem je slyšela, ale už mi to nedává to, co dřív. Asi to bude velmi zdlouhavé a plné mojí rozpolcenosti nad mazáním svojí minulosti. Ale nemůžu mít přeci už v tak zamrdaném počítači ještě věci navíc.
Navíc je momentálně 19:26 takže ten koncert už pravděpodobně začal. Přinejmenším už je zvukovka. A všichni víme, kdo tam je ×.×  Nechci na to myslet. Musím se nějak zabavit. Podívat se na House, Hooligans a 2012 konečně. Ať to taky můžu vymazat z počítače.
Až to bude hotové, kouknu se na tu spoušť a svoje místo na disku, budu zase o kus dál, budu o něco jinačí. A to jenom proto, že si připustím, že už mě věci do punku a ska prostě nebavjej, že už jsem úplně jinde než tehdy, že už mě nebaví sedět venku s trávou a houbou, poslouchat přitom Nirvanu a říkat, že svět je na hovno, ikdyž tenkrát vůbec nebyl. Na hovno je až dneska, kdy mi to všechno dochází.
Vždycky když vidim programy dávno minulejch ročníků RfP, brečim o co sem všechno přišla, když sem tam tenkrát jako malá 13-ti letá holka stála bůhvíkde zatímco hráli The Frames, to tenkrát Irglovou a Hansarda nikdo neznal ... já taky ne. Nebo když sem pak o rok pozdějc dala přednost Locos před Hives. Jo, strašně se mi to líbilo, v tu dobu pro mě byli Ska-P něco jako skabozi, dneska bych si nafackovala za to, že jsem přišla o Hives a.k.a I-D-I-O-T Tak to prostě je, třeba si za pár let budu říkat, proč jsem kurva nešla na ty Comeback Kid, místo toho čekání na nějaký posraný Placebo ... tak to prostě je

Who cares, jdu prodělat svojí změnu