It's the most wonderful time of the year

Dnešek byl, po dlouhé době, skvělým dnem.

1. Když nepočítám to, že jsem se nemohla nadechnout, praštil mě ráno do očí úplněk přes celou naší ulici. 
2. Poprvé v životě jsem zažila davové šílenství, když se ráno počítaly absence. Všichni zkoumali ve které třídě chybí kolik lidí, zprávy o tom, že máme zůstat doma se facebookem šířily víc než chřipka samotná. A když přišla neoficiální zpráva o tom, že ředitel volal na hygienu a bylo mu řečeno, že absence musí být víc než 25% všichni jsme seděli a tajně doufali. A hromadná přání se plní, bylo vydáno oficiální rozhodnutí a naše škola je při 33% absenci zavřená ^^                                                                                                                                                         Vlastně to bylo svým způsobem ukázkou toho, že když si jdou lidi za tím co chtějí, dokážou házet za hlavu osobní antipatie, spojí se v celek a dokážou to, co chtěli.
3. Konečně někoho zajímá náš názor a ať si s tím Katie naloží jak chce.
4. Cestou domů, takže někdy kolem půl třetí, leželo celé město pod hustou mlhou. Od doby Mlhy Stephena Kinga, je mám ještě radši. Najednou když jsem tak stála uprostřed tý mlhy, měla jsem pocit, že tenhle den je jedním z těch, kdy máte zkrátka radost z toho, že jste. A zcela jistě to cítí všech těch 120 lidí, ikdyž třeba chřipku vážně mají. Ale každopádně se zdá, že jsme opravdu dokázali nemožné a zlomili Táňu, která prostě nemohla nic jiného dělat. Vánoce přišli pro skoro 400 lidí o pár týdnů dřív.
   

Takže mě čeká sladký týden plný nicnedělání a dala jsem si předsevzetí, že dočtu tu kopičku knih ^^ Alespoň tak, aby výrazně ubyla. Pokud to budu brát dnešní rychlostí, kdy jsem opět usla po 10 stranách, asi se mi to nepovede -.- Ale ráda si dávám nemožná předsevzetí.

Jdu začít nicnedělat a mám z toho fakt radost ^^