1o - 12/o9

Tento čtvrtrok jsem knížky zcela zanedbávala -.-

Haruki Murakami - Konec světa a Hard-boiled Wonderland

Většina čtenářů Murakamiho hodnotí tuhle knížku jako nejoblíbenější a nejlepší. A mně se, nevím proč, líbila ze všech nejmíň. Ta část v podzemí je úžasná. Hravě strčí do kapsy napětí mistra Stephena Kinga a přinutí vás věřit, že je to skutečné. Příběh odehrávající se v přepnuté mysli je skvělý. Přišlo mi to jako nějaká smutná pohádka, kdy čekáte na šťastný konec jenže na konci vás autor zradí a nechá vás se utopit v té strašidelné tůni.

Jenže samotná hlavní, bezejmená, postava mi k srdci nepřirostla. Jeho život je nepochopitelná science-fiction a jeho chování jsem často nechápala. / Co uděláte když vám rozříznou břicho a zdemolují byt? Nic, prostě půjdete spát a necháte věci běžet / To, že celkově s tím koncem nesouhlasím a nedokážu se s ním smířit asi taky velice přispívá k tomu, že se mi ta knížka nelíbila tolik jako ostatní. Protože v Kafce na pobřeží jsme měla pocit, že ten příběh končí dobře, ale tady mě autor nechal ať si domyslím, jak to v tom městě dopadlo a to já nemám ráda / Můj problém, žejo /

Yasutaka Tsutsui - Peklo

Ta knížka je krátká ... A to je její největší problém. Za těch sto stránek jsem nebyla schopná najít si nějakou oblíbenou postavu . Navíc to bylo tak trochu bez ladu a skladu, věčně vyprávěl někdo jiný a přiznávám se, že si z toho teď vůbec nic nepamatuju. Jen jakési informace o japonských peklech a jejich fungování. Nezanechalo to na mně žádný dojem, nic. Šlo to "jedním uchem tam, druhým ven"

Ryu Murakami - V polévce Miso

Zajímavá věc. Ze začátku mě to vůbec nebavilo, ale překonala jsem tu nudnější část a dostala se k mému vrcholu té knížky, což byla část kde začne Frank před očima Kendžiho vraždit za pomoci hypnózy a kde už je vám jasné, že je to psychopat. Pak už sice jenom čekáte, jak to celé dopadne, děj se nijak dál nerozvíjí. Dozvíte se něco o Frankovi, který vás zavede na zláštní místo, kde se zastavil čas a na úplném konci vám zase nepozorovaně zmizí z očí. Málem bych zapomněla na užitečný slovníček v zadní části knížky. Tolik sprostých slov neumím říct v žádném cizím jazyce ^^

Claire Messud  - Císařovy děti nemají šaty

Jakkoliv mi byly na začátku všechny postavy sympatické, na konci jsem skoro všechny nesnášela. Vůbec největším debilem byl Buchtička. Maniak s přehnanými ideály a pěkná svině, ikdyž je pravda, že Murray Thwaite opravdu není žádný zázrak. Marinu jsem neměla ráda od začátku, je to taková typická rozmazlená holčička. Jedním z největších zklamání se stala Daniela, která se mi v okamžiku kdy se začala scházet s Murrayem zhnusila natolik, že jsem její pozdější utrpení nechtěla prožívat s ní. Takže jediný kdo mi tu zbývá je Julius.  Rozmazlený homosexuál se svým zazobaným přítelem, jejichž příhody byly vždycky příjemným zpestřením. Byl vlastně jedinou postavou, kterou jsme z celé knížky dokázala litovat, když ho jeho přítel zmlátil na záchodcích. Dokonale do toho zapadl nálet letadel do dvojčat ke konci knihy. Marině a Ludovikovi jsem tu tragédii od srdce přála. Danielnina reakce byla, jak jinak, úplně dementní. Buchtička to bohužel přežil a Murray z toho jedině vytěžil. Prostě jsem tu knížku dočetla s tím, že už se s těmi otravnými lidmi nebudu muset dál setkávat.