Dneska, poslouchat skupinu, která mě tak dlouho a tak hodně ovlivňovala, s tím časovým odstupem ... Někdy si prostě říkám, čím se vlastně měří žití. Moje měřítka jsou absurdní. Ale když je tak poslouchám, úplně se vidím stát na tom konci světa, ať už je to kdekoliv je to útes u vody, jak se dívám dolů. Stát tam v tenhle moment, asi se rozbrečím nad tím, jak moc stojí ten život co žiju za hovno. A na druhou stranu si neumím představit, jak jinak se dá žít. Přede mnou je prostě veliký prázdno a já nevím co s ním.
Tak jsem se někde vnitřně rozhodla, / Směšně moc si připadám podobná postavám z knížek / jak budu žít.
Moje úžasná schopnost odmítat jakoukoliv společenskou družnost
Moje úžasná schopnost odmítat svoje úspěchy a úžasná schopnost přehánět svoje neúspěchy
A to, jak okázale dokážu ignorovat to, co bych si přála
Nemám tušení, jak pojmenovat, co cítím.
Asi se to pohybuje někde od nenávist, přes zamilovanost až někam k posedlosti.
Nevěřím tomu, co jsem právě napsala.
Bylo to tak chvilkové, že už vlastně ani není co říct.
Prostě stojím na konci svého světa. Jedno moje já, chce žít. Druhé moje já, to které převládá, žít nechce. Alespoň né tady, teď, v téhle dimenzi, na téhle planetě, za těhle okolností.
A co my vůbec víme o existenci?
Jako bys mi brala mšlenky z hlavy, jen já je neumim vyjádřit slovama.
OdpovědětVymazatMám také takové úžasné schopnosti. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se cítí knížkovitě x)
OdpovědětVymazattaky si někdy tak říkám, na čem můj život vlastně stojí. Chtěla bych se rozhoupat a k něčemu dopracovat. Být šťastná, žít si podle svých představ. Ale co pro to dělám? Myslela jsem, že můj minulý víkend bude začátek něčeho nového. Neděle byla perfektní, ale pak se všechno vrátilo do starých, nudných kolejí školních povinností. A teď jsem nemocná, ale dobře mi to vyšlo, týden před vánočníma prázkama. Nevím, proč to o mé nemoci semka píšu.. Možná proto, že konečně nastane můj vytoužený odpočinek. Ale že by to bylo nakopnutí k něčemu? Není. Doufám, že na střední bude jinak. Že můj život bude víc crazy. Tak a teď jsem se dostala k tomu, že ti chci poděkovat, cos mi napsala o gymplu. Alespoň na chvíli jsem teď rozhodnutá, že to bude fajn:) dík:)
OdpovědětVymazatVíš, tak je to vždycky, zvlášť když jsi mladá a nezkušená...hm, to jsem napsala hezky, skoro jako kdybych byla nad hrobem a o životě věděla všechno:D
OdpovědětVymazatInsa: Jo, já vím, že za pár let mi takovýhle věci budou úplně jedno, ale teď mě to fakt žere. Chci taky stát nad hrobem a vědět už všechno ×D
OdpovědětVymazatZuzu: Hm, tohle znám. Říct si "Tak fajn od pondělí se sebou něco udělám" A příští víkend ležím mrtvá v posteli s tím, že se nic nemění. Dokonce bych řekla, že volno je mi v tomhle případě dost na škodu. To jsem mnohem línější dělat cokoliv.