Krize číslo dva: Teď už jsou všichni kolem mě šťastně zamilovaní a happy a chtějí mi shánět chlapa a já si mezitím sedím v koutě, hryžu si nehty ( což jsem nikdy nedělala ) a přemýšlím, jak se udělat dokonalou
Krize číslo tři: Dneska je hezky, ono není hezky v pátek nebo v sobotu, ono je hezky v pondělí
Krize číslo čyři: Nechci být dospělá, nikdy
Krize číslo pět: Nedokážu to nikomu říct
Krize číslo šest: Chová se jako namyšlená kráva ( bez prominutí )
Ale abych nevypadala jako že si pořád jenom stěžuju tak věci jsou navenek fajn. Vždycky tak od osmi do sedmi, dokud mám společnost cizích mozků. Jakmile zůstanu sama se sebou, dochází k expozici, krizi, kolizi, peripetii a nakonec to končí katastrofou.
Tak teda mi lidi plánujou život. O víkendu máme prý soukromou akci bez mužů, pak po mně lidi chtějí, abych s nima začla sportovat ( podprahové sdělení *Měla by si zhubnout* ) mám se znova ponořit do světa trávy, mám dělat něco v neděli a úspěšně jsem zapomněla co...
A blbou středu jsem si naplánovala sama. Miluju když si sama pod sebou řežu větev.
Potřebuju dávku antilítosti
Nebo Oscara Wildea
A taky konečně Sputnika a tím asi začnu, můj milovaný Murakami mě vždycky ze všeho dostal ( ikdyž to vždycky procházelo přes fázi rozpadu osobnosti, ale asi mě baví se rozpadat a pak se zase skládat dohromady )
*pozn. autora: Začít se řídit Maslowou pyramidou potřeb, abych mohla být šťastná
já nikdy nevím, kam mám odepisovat na komentáře.
OdpovědětVymazatjá jsem zas jeden z těch 5 vlastenců a jsem hrdá téměř na vše a dělá mi moc dobře, když je stejná nálada i okolo (a zrovna na potvoru jsem byla doma a náladu nasávala tak akorát z televize..)
hezky? u nás celej den bouřka.
Kašli na trávu ;)
OdpovědětVymazatTaky to chci všechno někomu říct a nakonec. Nakonec to radši polknu. A držím dietu. Mysli třeba na Hawai, ono to všechno nějak dopadne. Snad.
OdpovědětVymazat