English summer rain seems to last for ages

I'm in the basement a je mi tam fakt mizerně. Všechno začalo být tak skutečné, že z toho mám husí kůži.

Škoda, že věci co tu napíšu vynáší někteří do reality. Nebaví mě poslouchat "říkala mi XX, že to máš na blogu"

Už ani na internetu se člověk neschová

Je mi zima, skoro pořád. 

Nepočítám včerejšek, u jaderné turbíny bylo příjemně teplo a věřím, že 70 decibelů překonávám kdykoliv si pustím něco do sluchátek. Administrativní budovy Temelína jsou jinak ošklivý, úplně z nich dýchá komunismus. Ale primární okruh je de facto nerozbitnej, to mě uklidňuje.

Musí to bejt divnej pocit, používat olej z řepky, co roste okolo. Radioaktivní olej.

Nemám možnost dělat stránky jako loni. Je mi jedno co mi dá za známku. Nadšení pro CSS a HTML mě opustilo spolu s opuštěním sblogu. Nevzpomínám na tu životní éru, radši. Všechno totiž souvisí se všim. Nechtěla jsem vzpomínat vůbec na nic, ale polospánek je zrádnej. Nejhorší je, že o sobě vím, jak moc jsem blbá.

Pak se divím, že tolik vyhledávám ty alkoholy. Když ona je zvláštní člověk. Jak má všechno to, co já ne a přesto se se mnou baví, přesto všechno spolu sdílíme stejnou krabičku a kupujeme si ošklivé vodky a fernety a společně poctivě krademe lidem cigarety a neustále se bavíme na účet ostatních lidí.

Taky miluju to trávení odpoledních/nočních hodin s ní. Protože to je vždycky kafe u ní doma a potom cigáro před barákem, pak druhý kafe a další cigáro a najednou je devět večer a jí jí jdu doprovodit k příteli a před jeho barákem kouříme jednu za druhou a neustále probíráme můj posraný vztah s ním a pak dostanu jedno na cestu, jedno obejmutí a ráno se sobě navzájem smějem, že vypadáme hrozně mrtvě. A o velký jdeme na cigáro ikdyž tím riskujeme třídní důtky.  A obě dvě mám během měsíce hodně moc ráda. 

Některé doteky bolí, psychicky

Pak přijde Jim Morrison se svojí pravdou, že

This is the end, my only friend, the end