Poprvé od doby mého kuřáctví ( nepočítám první cigaretu ever ) mi cigareta nechutnala.
Život je změna, žejo
Včera jsem měla utéct už dávno. Nemůžu za to, že mě jejich přítomnost tak nějak děsí. Děsí mě fakt, že možná fakt cítím něco jiného než bych měla a chtěla. Nechápu to.
Nechápu tu stálou potřebu ničit sama sebe zcela záměrně. Není to horší než únor, ale děsivější v tom, že tentokrát jsem si to všechno zavinila sama.
Dostavila se krize osobnosti, kdy se netěším vůbec na nic. Nedokážu se přinutit tešit se na Muse a Editors a taky se nedokážu těšit na prázdniny celkově, na to, že mi končí Chemie, Fyzika, Zemák a další hovadiny, netěším se na všechny ty červnové oslavy co nás čekají... Já se těším z úplně blbejch věcí, jako to, že musím přinutit W. a M. na soukromou párty u hřbitova, těším se na to, až někomu budu moct říct, jak na hovno to všechno je, těším se na to, že budu divně nacionální u dnešního hokeje( a těším se až dokážu dospět do bodu, kdy nebude žádný blog potřeba )
Myslím, že na poslední bod se těšíme všichni. Otázkou je, kdy a jestli vůbec někdy přijde.
OdpovědětVymazatjá se naopak posledního bodu obávám.
OdpovědětVymazatHa, ale to by pak byla škoda, kdyby nebyl blog potřeba, nemyslíš? ;) Ono to těšení se na Muse a Editors ještě přijde, uvidíš :)
OdpovědětVymazatDneska se mi o tobě zdálo!
OdpovědětVymazatSeděli jsme v šatnách,řešili Sherlocka Holmese (myslím,že jsme dospěli k tomu že čumí jak kdyby mu uletěli včeli nebo tak nějak) a dál mi do toho zazvonil budík...