Where is my mind?

... Way out, in the water see it swimmin´ 

You know what, kašlu na to. Kašlu na všechny ty myšlenky, kašlu na svoje noční stavy, na to co se se mnou děje. Prostě to musím zakopat někam hrozně moc, moc hluboko. Nechci TO ztratit. I bez toho je to všechno tak v prdeli, že tohle tomu rozhodně nepomůže. Prostě budu taková, jaká mám bejt. Naštvaná a psychicky rozložená. Jestli to ona nebude schopná tolerovat, pak nemá žádná snaha ani cenu.

Děkuju. Zas jsem si vzpomněla, proč Placebo tak miluju...

Ty texty, prostě vždycky vystihnou úplně všechno, pak si lehnete do postele, vnímáte jenom je a jejich hudbu a zákonitě vám to musí pomoct. Když už nic jinýho víte, že to s váma všechno někdo sdílí. Tohle jsou pro mě strašně magický chvíle, kdy sice brečím jako želva, ale prostě z toho nemám špatnej pocit.

A ikdyž je mi jasný, že to nedokážu. Rozhodně né hned, né tak rychle. Vím, že bude další měsíc úplně o stejnym hovně jako byly ty dva předchozí. Tak prostě si pořád říkam, že když to dokážu překonat, tak se možná věci vrátí tam, kde se posraly. Ikdyž už to nikdy nemůže bejt stejný. Bude tu ta třetí osoba, bude tu ta skutečnost, že můj život byla kopice sprostejch lží a budou tu všechny ty věci, který teď vyplavaly na povrch a s kterýma je moc těžký se smířit... ale pořád mám tu možnost útěku. 

Zrovna včera mě zaujal ten článek, že sebevrah v poslední fázi je vlastně hrozně šťastnej člověk. Má svůj život v rukou ( díky vám, pane Coe, že jsem objevila další pravdu života ) a ví, že už ho brzo čeká úleva. Asi se cítím stejně. A ikdyž už přesně vím, jak umřu, jestli někdy umřu z vlastní vůle, tak to samozřejmě nehodlám udělat. Už jenom pro tu možnost vidět někdy Muse nebo znovu Placebo naživo... 

Proto sem tak mejtnická v hudbě. Když se totiž všechno okolo sere, tak je čas na spolejhat se na ty maličkosti. Proto mi vadí všichni ty rádiový posluchači mejch oblíbenejch skupin. Ty lidi, co v tom nikdy nic nevidí, neni to pro ně nic víc než zábava. Nevim jestli je to umocněný tim, že neumím na nic hrát, že nemám hudební sluch, že mě do hraní ani nikdy nikdo netlačil. Tak si to prostě kompenzuju alespoň přehnanou láskou k poslechu. Ale kterej feťák by byl tak blbej a nadával na svuj fet, žejo...

God, jdu se zas potopit do tý dokonalosti jménem Placebo ♥