Money can't buy me love ...

... but they can make me forget

Jo. Jo, jsem konzumní materialistická svině. Ne, nevadí mi to. 

Narozdíl od všech těch duševních blbostí, peníze mě dokážou dělat skutečně šťastnou. Otázkou sice je, na jak dlouho, ale dokážou ... A to je ve dnech kdy mám pocit, že život je jedna velká lež docela dobrý.

Mám ráda duševní masáže knížkama, hudbou a tak vůbec uměním, ale za umění se stejně platí. Všechno je koloběh peněz a život jakej chci žít, se bez peněz prostě obejít nemůže. / Ne, nemám náladu na psychologické splašky, dneska ne, prosím /

Nemám ráda Prahu

Nemám ráda eskalátory v metru, které jsou buď extra slow nebo extra quick

Nemám ráda když na mě mluví cizí lidi

Nemám ráda t-mobile, který mi poté, co jsem se dostala tři stovky do mínusu zatrhnul volný pohyb po internetu

Nemám ráda, když přesunou Levné Knihy a nedají mi o tom vědět ^^

Nemám ráda drahé knížky nebo možná spíš nedostatek peněz na ně. Všechen ten v češtině nikdy nevydaný Murakami. Welsh v angličtině, Welsh v češtině. Mechanický pomeranč a tuna dalších knížek, které si chci přečíst. 

Trochu mi to všechno přerůstá přes hlavu.

Potom musím ke všemu cestou domů poslouchat kecy jednoho, mně bohužel dobře známého párečku, jak spolu chtějí jít na vejšku. A když to jeden z nich neudělá, druhej tam nepůjde. Na tohle se hodí jenom WTF?

Mé vysněné dvě hodiny a půl se smrskly asi tak na 10 sekund kdy na mě kdosi zase vylil galón ledový vody. Děkuju.

Budu si muset zakázat knihkupectví. Palahniukův Klub Rváčů za 90 korun je skvělá investice. Baví mě to už po 20 stranách víc než film. Stepní Vlk mě doufám taky nezklame. Přes to všechno - za knížky jsem za poslední dva roky utratila skoro všechny svoje finance a pořád mám pocit, že jich mám málo.

Začínám se bát, že budu takhle dementně utíkat od problémů kdykoliv, co se objeví. Nejen, že na to prostě nemám peníze, ale hlavně to dlouhodobě nic neřeší. Potřebuju si promluvit. Potřebuju pochopit, co se děje a to mi bohužel zatím moc nevychází. Nejhorší je, že musím spoléhat na víkendy.

Docela k úsměvu je skutečnost, že zřejmě vypadám nešťastně zamilovaná, což nejsem. Možná o to je všechno divnější. 

Nesnáším školu. Sice je třeťák zatím nejlepším ze všech ročníků, už jenom proto, že letos se mi daří vhodně chybět, ať už záměrně nebo nezáměrně. [ Tohle jsou momenty rozpolcenosti. Jak moc je internet anonymní?  ] Bohužel prostě je to všechno o lidech. Kdybych měla soukromé hodiny, spousta z nich mě i baví. Jenže sedět mezi tolika lidma, co si o vás myslí přinejmenším zajímavé věci, je vyčerpávající. Na druhou stranu jsem ráda, že lidi, na kterých mi záleží, o mně mají zcela odlišné mínění. Mnohdy dokonce dobrý první dojem, což slyším ve svém životě asi poprvé ^^ Jo, narážím na pana nezajímavého a na ostatní lidi z jeho okolí. 

O tom, na kom mi nejvíc záleží, nemá cenu znova mluvit. To co už bylo řečeno, ikdyž třeba né z očí do očí, mi pomáhá věřit, že chyba není ve mně.

Možná když na to budu fdost často ve škole myslet, dokážu to přežít i tam.

Jenže ta vidina několika hodin strávených s chemií a angličtinou... Mnohem radši bych si teď dala kafe ze Starbucks, otevřela Murakamiho v angličtině, [ Proč ta skromnost, rovnou v originále ] kouřila u toho červený Lucky Strike, jedla toust s tofu [ btw. doufám, že je to dost alternativní jídlo (...) ] a poslouchala k tomu Editors, White Lies nebo něco podobně laděnýho. Jediný co můžu, je poslouchat ty Editors a White Lies.

Taky nastal čas vrátit se k DIY [ Čistě ze svojí alternativnosti použiju tohle slovo (...) ] Tři trička a asi 50 motivů, takže to bude velmi složité rozhodování.

[ Všechny ty narážky neberte vážně. Dokonce ani nevím, kdy jsem o sobě prohlásila něco ve smyslu, že jsem alternativní. Pravděpodobné je, že nikdy. Maximálně tak v tom rozhovoru na Fj o hudbě, ale to mi tam napsala žena, takže ... hm ? Whatever, fakt se tomu jak mě vidí někteří lidé | často ovlivnění dalšími lidmi |  docela směju. Zvlášť po Novém roce, po Silvestru, po předminulé sobotě/neděli, po minulé sobotě prostě tak ... ]

Bazinga !

Sheldon to ví nejlíp