Je to divný. Teda vůbec to divný neni a to je na tom to divný.
Přijdu si, jako kdyby se události minulýho tejdne vůbec nestaly. Prostě sem nějak zakázala mozku, aby vytvořil nové spoje neuronů a aby to všechno uložil do dlouhodobý paměti. Takže problém číslo jedna dočasně vyřešen a já můžu víceméně bezstarostně proplouvat životem.
Včera na kafi ve Stojedenáctce, kde už jsem nebyla asi rok. Pak jsem byla přemluvena na kuře pěti chutí, takže nestěžuju si, co se týče oblbování psychiky dobrym jídlem, asi to funguje. Dneska indická a příště si tu zatraceně pálivou omáčku už nedam, pro samou pálivost to potlačuje ostatní chutě.
Na tělocvik jsme se šly jakože projít. Jakože super, jenom kdybych neměla plátěnky a tudíž z toho sněhu co v lese překvapivě ! neroztál mokrý nohy. Cestou domu jsem narazila na ženy, takže čajovna a jahodovo-melounová vodnice. Tři divný pánové. Moc divný pánové a dost fekální debaty typu *To se radši vyprázdním z okýnka než to držet 12 hodin*
Takže v pohodě. Pořád jsou sice chvíle, kdy se zaseknu uprostřed myšlenky nevim co mam dělat, ale it's getting better. Zastávám teorii, že to všechno proběhlo tak rychle, že mi to pořád nedošlo, takže vlastně pořád žiju ve strachu, že to nejhoší teprve příde. A taky je spousta otázek, na který se bojím zeptat.
Ve škole je sranda. Weird
5.3. jedeme do Plzně. Naše plány na letní zhulenectví se tim tak trochu posunuly. Nevadí mi to, ale bojim se, že z toho koncertu neodejdu po svejch. A já vim, že Dash je to tak trochu jedno, teď když bydlí přímo v Plzni, ale pořád je to její teta a já pořád budu spát u nich doma.
Budu doufat, že se to všechno neposere až budeme spolu. Vždyť proč ne, proč bych si nemohla svoje přání splnit. Možná to teď bude stokrát těžší, ale pořád je tu šance. Budu doufat.
Nikdy mi nedošlo, že Time to Pretend od MGMT je vlastně dokonalý.
"I'll move to Paris, shoot some heroin and fuck with the stars"
Žádné komentáře:
Okomentovat