Moje snaha šetřit přišla definitvně vniveč s perspektivní nabídkou mého spoluškoláka. Splním si sen a budu mít druhý výrobek firmy Apple. iTunes už mi nestačí, žejo. Sice je to červený a lesklý, ale cokoliv je lepší než můj definitivně dead černý přehrávač. Navíc to jako úplně novou a nepoužitou věc dostanu o polovinu levnějc, tak nekup to.
Navíc jestli to tak půjde dál, žádné RfP letos nebude. Kdo by stál o NOFX a hardcore, kterej jako na potvoru neposlouchá. Pokud do března nezveřejní nějakou skupinu, kterou mám alespoň trochu ráda, přehodnotím svojí situaci a místo RfP pojedu na brigádu do Irska. / Ne, to vůbec není naivní nápad ! /
Doma se teď držím spíš v koutě a dělám cokoliv jenom abych se vyhla přípravám nedělní oslavy máminých narozenin. Na můj vkus to bude příliš velké a rodiné. Takoví ti příbuzní, co je vidíte 5× za život. A taky ti, co se vás neustále ptají co kluci a co škola. Říkají vám, že jste vyrostli, že si vás ještě pamatují v kočárku.
Kacířské je, že bych byla nejradši v neděli s pořádnou kocovinou v posteli do pozdních odpoledních hodin. Zítra to musí vyjít. Ať už jsem pesimistická a paranoidní sebevíc, musí tam být a musí to být přinejmenším takové jako minule. Chci aby to tak bylo. Chci abych si pak v pondělí mohla říct, tak fajn, konečně mám, co sem chtěla.
Přijdu si trochu směšně. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na ten článek, kde se rozčiluju nad tím, že trpělivost vůbec žádné růže nepřináší. Ať už budou věci jakkoliv, přecijen jsem se jich dočkala. To, co se stalo, jsem si ve své skromné fantazii rozhodně představit neuměla. A omlouvám se, že to tu tím pořád dokola zaplňuju, ale víteco, nemám to kam jinam ventilovat.
Zítra je pátek.
Sakra už zítra je pátek ×D
Žádné komentáře:
Okomentovat