Visitor

Nazvěme to snahou zmapovat události včerejší a dnešní.
?
No, dejme tomu, že idealismus ...
Pár hodin u něj doma, jeho buzení, mytí nádobí, zapůjčená knížka a CD, flaška vodky, památníček jeho sestry, Přemkovy smrdící nohy ...
Momentální stav mysli je jakože .... ideální.
Odcházela jsem ... no, ráno prostě :D Vím, že už bylo světlo, vím, kde bydlí a uhm... no ano, fakt to byla vtipná sobota/neděle
Třeba i ta VIP věc ve Věži. Hledání vypínačů a zhasínání, rozsvěcování a cesta domů. Rozloučit se na přechodu, potom cigáro, zjevení a cesta k němu. Plakáty. muzika. obrazy. vodka. pohovka. budíček. nádobí. památník.
Zcela očekávatelná reakce doma. Bylo to trapné, emotivní a zbytečné.
Věci, které jsou těžko vyslovitelné.
Zatím mi to nedochází
Takže zatím absolutní štěstí.
Jdu číst toho vypůjčeného Welshe.

Edit
Pozor jako, zjistila jsem, že na tom CD jsou fotky z Paříže.
Stejně jako pokaždý nastává situace, kdy si přijdete trapně při vzpomínce na to všechno, co bylo. Takovýto děsně trapný stání a koukání do blba. Nechápu.
Následující týden bude zaprvé zajímavý, zadruhé vyčerpávající a zatřetí směšný.
Ať chci nebo ne, prostě mi to nedokáže nevadit. Tak to je a nedá se s tím nic udělat.
A fakt nechápu, že nakecám tolik věcí, ale nikdy nejsem schopná, dostat se k tomu jádru pudla. Jsem si jistá, že by se to všechno mnohem usnadnilo. Já si snad dám předsevzetí. Příště by to měla být větší priorita než cokoliv jinýho.