Ano.
Taky se divím, že ještě žiju.
Kdyby něco, dělejte, že jste si tenhle článek vymysleli, oficiálně jsem ve škole.
Neoficiálně jsem strávila venku čas od 7:5o do 11:38 Bylo to fajn, chvíli jsem seděla na schodech, chvíli čuměla na veverky, chvíli si hrála hry na mobilu, chvíli seděla mezi důchodci na nádraží a nepotkala jsem nikoho, kdo by mě mohl ohrožovat. Protože dvě spolužačky co byly taky za školou se nepočítaj.
Chápejte mě, ten školní život mě za ty dva dny tak vyčerpal, že v dnešní přelomovej den jsem potřebovala klid. Od zítra už se mi totiž školní týden bude krátit. Za chvíli bude pátek a pátek rozhodne o příštích měsícíh mého života. Už teď ve mně převládá paranoia, že se to všechno podělá.
Včera jsme poprvé měli "sexuologii" což vlastně nebude vůbec sexuologie, ale prostě jenom vymývání mozku typu *Jak si najít správného partnera* *O závislostech* *Pitvání se v sobě samých*
Už se těším, až jí budu moct říct, že si hledám partnera podle toho, jestli pije, kouří, podle hudby, filmů a knížek, podle toho, jak mě oslovuje, jaký má hlas a jaké nosí boty.
Podle ní je fajn vést si deníček. Říkala něco v tom smyslu, že lidé co si píší deníček ( takže blog potažmo ) se dokáží zastavit a zrekapitulovat si události a že to je něco děsně důležitého v budoucím vývoji. No tak já si jdu číst své deníky z doby kdy mi bylo 12 a budu hledat nějaké odkazy na současné časy. To bude prima.
Ještě jedna věc.
Chápu, že školu nemá rád nikdo. Nejsem výjimka, ale když se tak pěkně pozastavím a ohlédnu se na tenhle půlrok, je mi na zvracení. Protože mám sice mnohem lepší známky, ale rozhodně z toho nemám mnohem lepší pocit. Všechno je to spíš naopak. Dokazuje to tu příšernou zbytečnost. Známky fakt štěstí nevytvářej, nemám ze sebe lepší pocit, nepřijdu si nijak lepší, chytřejší, pyšnější ... Přijdu si spíš tak vyplivnutá, že mě chytá deprese už jenom z představy, že mě čeká ještě půl roku.
Asi budu pořád chodit k doktorům, tak, jako dneska -_-
/ Ne že by mi ta doktorka nějak pomohla, dala mi jenom další papír a poslala mě k další doktorce, úžasné /
Tra
la
la
Pátek, pátek, pátek ...
Na pátek odpoledne čekám jako na spasení... tenhle půlrok jsem se snažila taky tak trochu makat, tedy to jsem si říkala i v osmičce, ovšem v té třídě mě šli dobré známky nějak samy. Teď je to horší a to si to tenhle měsíc nechci pokazit a tak sedím večer do 11ti nad knížkama. A ano, také si nepřipadám chytřejší ani tak něco, připadám si stejně tupá a ještě k tomu někdy nezábavná, nudná a bez fantazie. Ale už jenom 21dní a náš kraj má jarní prázdniny! Asi si na to udělám škrtací kalendář...
OdpovědětVymazatHm, za školu. Taky bych tam ráda někdy zavítala. Možná na střední. Na naší základce se totiž téměř všechno provalí. Od jedné určité události... Ale to je zase jiná kapitola.