Jsem opilá a to říkám předem ...
Ano fakt jsem opilá v devět hodin ×D
Ne, vůbec k ničemu mi to není ... Vlastně je to všechno ještě horší ...
Bla
Bla
Bla
K ničemu to není, nic to neřeší a jediné co chci, je pít pořád dál a dál a dál a tenhle vyjímečný pátek byl úplně k ničemu a nic nic nic nic nic prostě nic.
A nikdy a já se s tím budu muset smířit
Asi
Asi jo
Možná někdy
Nebo nikdy
Definitivní. Definitivní demence. Bylo to dobrý. Něco slyšela. Chtěla jsem aby to slyšela. A slyšela to. A pár dní. A zapomenout. A opít se. A potom neví. A Muse jsou fetiš. The Who. Proč? Proč ne? Co to říkala za sračky? Kdo to říkal ty sračky? Fakt sme byly v Bikeru? Fakt jsme se tak opily v tak neopileckou hodinu? Fakt mě ty fotky dokázaly přivést až do střízliva? Fakt se mi tu nechce bejt? Fakt chci usnout, spát, spát dlouho, spát pořád a jednou se vzbudit do cizího světa? Možná ne. Možná jsem dement. Možná ano a možná to někdy udělám. Hahahahahaha a budu se smát jako šílenec. Jako debil. Jako dement. Jako opilá kráva.
Ha. Ha. Ha
" Tak jsem slyšela, že hodně čteš, spousta profesorů tě vídá s knížkama. To je dobře... to je dobře. Na tvém projevu je to poznat."
Ha. Ha. Ha
A co já s tím
Já a moje knížky. Můžu si je akorát tak strčit .. do knihovny a zapomenout na ně. A můžu je milovat, ale vždycky je budu milovat protože někdo nebo něco... a protože Murakami to všechno posral. Murakamiho tak moc nesnáším až je to můj nejoblíbenější autor. Nebo třeba Placebo. Nikdy jsem je nemilovala tolik jako teď. Protože teď už to vím... No nic. Já jdu spát. Jdu spát dřív, než to dopadne blbě. Než mu napíšu, než napíšu jí, než se to všechno prostě podělá protože v podstatě byl dnešek dost dobrým dnem. Chacha, takový den jsem vlastně už strašně dlouho chtěla, úplně jsem po něm prahla a teď tu najednou je a já si ho neumím vážit.... neumím si ho užít. Tralala už se ani neumím trefit do těch písmen, prostě něco psát, něco, možná mi pak bude líp. možná a možná ne, ale co je komu potom....
Žádné komentáře:
Okomentovat