Stephenie Meyer
Stmívání
Pořád ještě jsem nepodlehla filmovému zpracování, ale naprosto jsem podlehla posledním 200 stránkám téhle knihy. Zpočátku je to nuda, nuda, nuda. Prostě Phoenixské ošklivé kačátko je ve Forks naprostou senzací. Zamiluje se a pak je 1oo stránek věnovaných Edwardově očím a úžasnému ksichtíku a úžasným vlasům a on je tak jedinečný a zvláštní...
Jenže někde v tom autě, kdy jí konečně dojde, že je Edward upír, začíná mít ten příběh něco. To něco, co má knížka mít. Od té doby jsem naprosto uchváceně hltala popis Edwardova života. Vůbec mě nezajímal milostný příběh. Ten se mi odsunul kamsi do pozadí a zpátky vystoupil až v samotném závěru. Nutno podotknout, že samotný závěr, v nemocnici a poté na plese je celkem nešťastný a hloupý, jako kdyby už Stephenie došly síly. Přesto, část v zrcadlové síni ( Což vidím jako skvělý nápad ) mě dostala, i přesto, že mi bylo předem jasné, že Bella všechno přežije. O čem by pak byly zbylé dva díly? Což bohužel nemám ráda. Když vím, že konec bude dobrý.
Přesto mě tahle knížka docela sebrala a přečetla jsem jí za jedno odpoledne. Zkrátka jsem nebyla schopná se od ní odlepit a jak to tak bývá, celou neděli jsem musela přemýšlet. A mimo jiné jsem se během nedělní noci několikrát probudila a měla pocit, že ten knižní svět je natolik reálný. Že možná ...
A tahle možná u knížek miluju. Když ve vás knížka něco nechá. Když se jí týden nemůžete zbavit. Když pořád přemýláte ze všech úhlů, jestli není možné, aby upíři existovali. Jestli je opravdu všechno tak, jak se vám zdá.
V neděli ráno jsem pak jen seděla a zírala do prázdna a cítila, že mi chyběl kus mě samotné. A že ten mi ta kniha ten kus zase o něco málo vyplnila.
Ikdyby neexistovali upíři ( A věřila jsem na ně dlouho ^^ ) tahle kniha mi dala něco, nějakou naději. Dala mi možnost nad něčím přemýšlet. Není vůbec dokonalá, vlastně je to jen slušně napsaný román, ale má v sobě to kouzlo. Tu nadpřirozenost, která mě, díky věcem dávno minulým, pořád láká.
Nový měsíc
Druhý díl je pro mě nejhorším ze všech. Ve chvíli kdy Edward odejde, je to plné ubrečených plků o tom, jak je její duše prázdná a jak se jí už nechce žít. Do toho přichází vlkodlak Jacob, kterého jsem už od Stmívání nemohla ani cítit. Aby toho dramatu nebylo málo, Bella nejenže je ohrožovaná od Laurenta, ale ještě má sebevražedné sklony. Vystupňování děje na útesech a následná zběsilá jízda do Voltery je ... málo reálná. Zní to blbě, že, když ta knížka je plná nereálných věcí ×D Ale ... prostě je to trapné třeba. Samotná Voltera je světlým článkem Nového měsíce protože autorka konečně ukázala čtenářkám, že upíři umí být taky zlí a že papají lidi ^^ Konec šťastný ... jak jinak?
Zatmění
Po nevydařeném druhém dílu přišel třetí, aby to všechno zachránil. Sice jsou tam zase ty pubertální výlevy nad tím, jak je Edward krásný a Jacob zase krásně teplý a hodný a kdesi cosi, ale řekla bych, že jich docela ubylo. Divím se sama sobě, jak rychle jsem se dokázala smířit s tím, že se vlkodlaci kamarádí s upíry. Navíc je tam spousta jakože historických poznámek o dějinách upírů. Ovšem vrcholem debility v téhle knížce je Bellina nadrženost nejen na to, být upírkou, ale taky se s Edwardem vyspat. Její fňukání a prosení by zcela jistě muselo každého odradit, ale to by samozřejmě nebyl Edward ... Na jednu stranu chápu Bellin odpor k svatbám, na druhou stranu kdybych / teď se pohybujeme v knižních sférách ×D / Edwarda milovala tak, jak se tam píše, vzala bych si ho třeba hned ten den co mě požádal. Samozřejmě Bellina svatba a přeměna se odkládá do poslední knížky, nejdřív musí neporazitelní Cullenovi vyřídit další pošahanou upírku s bandou novorozených. Tak mě napadá, čím se takové zabíjení liší od zabíjení lidí?
Rozbřesk
Definitvní konec a tečka. Vzhledem k tomu, že Rozbřesk jsem četla o víc než půl roku později, než předchozí tři díly měla jsem už jakýsi knižní odstup. Zároveň jsem si ale nepamatovala všechno tak detailně. V tomhle mě velmi potěšily některé odkazy na předchozí díly, kdy Bella vzpomíná, co se jí tenkrát stalo. Jsem ráda, že svatba zabírala jen několik stránek a né půlku knihy jak jsem předpokládala. Samozřejmě nechybělo Bellino věčné fňukání jak je oproti Edwardovi ošklivá, ale po 3 knihách si člověk přecijenom zvykne a přechází to bez povšimnutí. Líbánky na ostrově Esmé jsou ... vtipné. Vtipné a skutečně absurdní ... tolik, že jsem se musela smát když se novomanželé probudí v rozbité posteli nebo s roztrhaným polštářem. Jsem ráda že v momentě, kdy se Bella dozví že je těhotná vstupuje do hry Jacob, protože těhotenství popisované z Belliny strany by mě asi unudilo k smrti. Jacobovo otisknutí vás muselo praštit po hlavě dávno před narozením Renesmé. Když už jsem u toho porodu to byla další fakt vtipná věc. A tím končí všechna legrace a začíná to, co nás všechny vlastně už od začátku zajímalo. Bellina přeměna. To je jeden z hodně dobrých momentů Rozbřesku. No a vůbec nejlepším je samozřejmě postupný příchod upírů ze všech koutů světa a plejáda různých nadpřirozených schopností. Nejradši jsem měla rumunské upíry protože jsem si pod nima vybavovala hraběte Orloka se svým přitažlivým vzhledem ^^ Závěr je romantika se vším všudy, nastává čas posmrkat poslední kapesníček, utřít poslední slzu, zavřít knížku a zapomenout na to, že jste někdy něco takového vůbec četli, že jste někdy něco takového vůbec prožívali ....
Žádné komentáře:
Okomentovat