We are human beings

leden
Zcela nový Nový rok a pamatuju si především to, jak si nepamatuju polovinu svého maturitního plesu. Ale ignorance is bliss, bylo to lepší než se to pak dozvědět ...
únor
byl všeobecně dost nahouby a na jeho konci mi ještě zemřela Sayuri
březen
V březnu mi zemřel děda. Nejsmutnější je, že jsem nedokázala brečet. Necítila jsem vůbec nic.
duben
Nejnudnější měsíc, strávený nad učením. 29.4. poslední zvonění, poslední den na střední škole
květen
maturita, of course
červen 
Definitivní sbohem střední škole a snaha dostat se do Prahy. Odfláknuté příjmačky na ZČU
červenec
Velké životní selhání, které se nakonec ukázalo jako nejlepší životní selhání protože bych v Praze byla strašně nešťastná.
srpen
Stres okolo vysoké, nadměrný pesimismus a nejlepší týden celých těch pomaturitních prázdnin plný slunce, koupání, výletů, kamarádek, alkoholu a dobrého jídla. A taky Grape - Wombats, Interpol a HURTS, Slováci a jejich polská vodka - Gold times
září
čauky vysoká školo, čauky Plzeň, nashle Prachatice, nashle kámošky, nashle party, sbohem můj dosavadní živote
říjen
Z nějakého pohnutého důvodu asi nejlepší měsíc. Dostavily se první vysokoškolské úspěchy, dostavil se pocit, že jsem si vybrala dobře, skvěle a nejlíp jak jsem mohla. A taky ... Přemek, of course
listopad
Co se dělo v listopadu kromě posilování mého vztahu k Přemkovi a psaní nezáživných úkolů a užívání si nového stereotypu? Asi nic zvláštního
prosinec
Mi přijde jako nejkratší měsíc. Vždycky tak uteče. Dostavily se první neúspěchy u zkoušek, stejně jako první úspěchy (samozřejmě pokud berem trojku za úspěch), umřel Havel, o Vánocích žádnej sníh, typická deprese z nadcházejícího roku, kterej bude dost možná ještě horší než ten - teď již - předchozí

Není ten rok nějaký ... krátký? Takový vlastně dost o ničem.
A nemám diář na letošní rok. Katastrofa.