Aime-moi moins, mais aime-moi longtemps

Už od neděle zápasím s chřipkou, želbohu nade mnou stále vyhrává, takže se z nás teď staly nejlepší kamarádky. Aby se doma nenudila sledováním filmů a aby taky ochutnala něco jiného než jenom cukroví, vzala jsme jí včera s sebou do klubu, na párty. V rámci možností nám to docela slušelo, všichni nám chválili náš soví přívěšek a taky vlasy, vylepšené nejprve žehličkou, potom kulou a poté lakem na vlasy. Červený nos jsme zamaskovaly posledními zbytky korektoru a chřipka byla natolik spokojená, že mi dala na pár hodin pokoj a šla po svých. Asi jí ten alkohol moc nezachutnal.
Na uvítanou jsme dostaly flašku šáňa protože M. měla v pondělí narozeniny a každý kdo má v týdnu narozeniny má právo na flašku šáňa zdarma. S M. jsme se neviděly už asi měsíc, nejdřív jsem měla radost, že se dozvím nové drby, pak mi došlo, že nedozvím protože disco kluby nejsou stavěné proto, aby si tam lidi sedli a povídali si. Jsou to místa, kde řve hudba, čím víc tím líp, aby se děcka bavila. A tím děcka myslím vyloženě děcka. Slečna co stála vedle mě u baru a chtěla si obědnat pití vytáhla drobáky, zjistila, že má 34 korun a tudíž jí koruna chybí, načež se gentlemanský mladík nabídl, že jí tu korunu dá a objednal jí něco se spritem. Happy End. Slušně poděkovala, řekla, že jí ještě není 18, pak řekla 'ale pšš'! uchichtla se a očividně si tím mladíka získala. Přiznal se, že jemu taky není 18 a voilá, romance byla na světě, jak dojemné. Na baru jsem strávila většinu večera a střídavě usrkávala z vodku s džusem a rum s kolou. M. se mi jako obvykle někam vytratila, pak se zase našla, koupila mi další vodku a zase se ztratila. Já si mezitím četla timeline Twitteru a hledala na webu filosofické fakulty studijní a zkušební řád (a nevím proč, prostě jsem v ten moment měla potřebu si přečíst jak je to s tím váženým průměrem) Na těch stránkách aby se prase vyznalo, ale nakonec jsem ho našla.
Pak jsem začala přemýšlet a to v kombinaci s alkoholem nikdy není dobré. Došlo mi, jak strašně moc mě to zas nebaví, chodit po hospodách a pít a pak přijít domů, sklonit se, abych si mohla rozepnout boty, a jediné co cítíte je ten příšerný smrad z vašich vlasů a to jste ani nekouřili. Páchnoucí oblečení, páchnoucí svetr, který má na sobě po třech použitích samé žmolky, ale co chcete za dvě stovky. Nebaví mě ranní probuzení s rozmazaným obličejem protože když jste večer přišly, byly jste líné se odličovat.
Ale ještě před tím vším, jsem se rozhodla asi v půl dvanácté odejít a dobře jsem udělala. Alkohol mi začal proudit do mozku a když jsem dorazila domů, zamotala se mi hlava a málem jsem cestou ze záchoda uklouzla a spadla na zem. Tolik o mé ignoraci příbalového letáku Paralenu, že se to nemá kombinovat s alkoholem. Moje játra mě zcela jistě nenávidí.
Takža můj silvestrovský plán se stal definitivním. Kámoška chřipka se samozřejmě nenechala volbnout a tu nepovedenou párty mi vrátila se vším všudy. Takže jsme to zas jenom my dvě a já mám ponaučení.

Myslím, že existuje nějaká úměra, že čím déle jsem doma, tím méně se mi chce do Plzně. Nejenom proto, že mě 4.1. čeká zkouška, ale tak všeobecně proto, že se mi tam nechce. Co mi ale chybí jsou obchody a můj vánoční dárek už se strašlivě těší až ho utratím za nepotřebné materiální hovadiny. Ale říkám si, že je to pořád lepší než ty peníze vyhodit za alkohol a cigára. Asi už stárnu.

Čekají mě už jen tři zkoušky a pokud to dobře půjde a já je udělám napoprvé (a geo napodruhé) čeká mě docela dlouhá doba volna, kterou jsem se rozhodla využít a kromě nějakého přivýdělku si hodlám přečíst některé Přemkovy publikace a především něco ze sylabu na předmět britská literatura do 18. století. Nevím totiž, zda jsem něco kromě Shakespeara četla a nechci být pak ve všem pozadu. Dejme tomu, že je to mé předsevzetí. Vzhledem k tomu, že předsevzetí si lidi dávaji proto, aby je stejně nedodrželi to bude asi k ničemu. Ale tak od toho 14.2. do 29.2. (přestupný rok) by se po mně asi nic jiného chtít ani nemělo, ikdyž mi na začátku abecedy máme docela smůlu protože všechny úkoly dostáváme jako první. (Ale na druhou stranu nám pak nezůstávají až na předtermíny)

Myslím, že by mě fakt nakrklo, kdyby byl konec světa. Zaprvé bych z tohoto světa odešla aniž bych přečetla alespoň knihy z mojí knihovny, taky jsem ještě neviděla některé, údajně nejlepší, filmy, nedozvěděla bych se, jak Ted potkal jejich matku. Odešla bych z tohoto světa aniž bych ochutnala čerstvé krevety, žabí stehýnka, bûche de Noel, nenavštívila bych ani Provence, ani Austrálii, ani Skotsko.
Na druhou stranu bych stihla výročí nastoupení Alžběty II. na trůn a výročí potopení Titanicu, krajské volby, prezidentské volby v USA, oslavila bych svoje dvacáté narozeniny a viděla další film Tima Burtona a Johnyho Deppa.
Původně jsem chtěla říct, že by mě to naštvalo protože všechno to úsilí bych vynaložila úplně zbytečně protože bych zemřela i bez toho pitomého bakaláře místo toho, abych si po maturitě jela užívat. Úplně se vidím, jak teď sedím na terase na francouzské pláži a od moře vane studený vítr, tak se zahřívám šampaňským ze Champagne a v troubě mého venkovského domku se peče tarte tatin, jehož vůně je cítit až ven. Do toho všeho Yann Tiersen zpívá o mé hvězdě a televize je připravená přehrát Les Chanson D'amour.
A to bych pak mohla klidně umřít