Cestování časem

Minulost je od toho, že už nás minula a tudíž se do ní nejde vrátit. A vlastně je lepší se do ní ani nevracet.
Jako když jsem ve středu šla jako každý týden s maminou na oběd. Teda, během semestru jsem chodila každý pátek když jsem přijela ze školy, teď, když jsem doma, chodím kdy se mi zachce. Cestou jsem se stavila pro recept, zjistila, že moje gynekoložka přestala ordinovat a jestli chci, můžu si vybrat dokonce ze tří chlapů, ke kterým bych mohla chodit. Tak jsem sestřičce poděkovala a řekla, že si do té nemocnice zajdu se s ní domluvit a pak se uvidí. Měla jsem jí navštívit 'někdy v září, ještě než odjedete na vysokou' Taky jsem si měla sehnat nového endokrinologa, poté co mi má doktorka zemřela. Měla no. Je leden a pořád jsem se neodvážila mu zavolat. A teď nejsem v Plzni. Stejně tak jsem si ještě nezařídila svého doktora a popravdě se mi do toho vůbec nechce protože když navštěvuju tolik specialistů, na co je mi takovej obyčejnej obvoďák. Chřipku umím přepít rumem! Ale jo, chápu, je to důležitý. Minimálně potřebuju aby mi někdo napsal doporučení na oční protože mi přijde že jsem slepá i s brýlemi (které ale stejně moc nenosím. No, whatever)
Chtěla jsem říct, že během středečního oběda, kdy jsem se cpala paprikou plněnonou sójovým masem a rajskou mě napadlo napsat M., že si zajdu pro lístek na jejich maturák na gympl 'když už jsem v tom městě' A tak jsem statečně vyrazila cestou, kterou jsem chodila 8 neuvěřitelných let, vstoupila dovnitř a ... nic. Vůbec nic se tam nezměnilo. Nevím teda, co jsem čekala, že by se tam mělo změnit, ale prostě mě to zarazilo. Šla jsem do prvního patra, na stejném místě co kdysi jsem našla rozvrhy, zjistila si, že M. je na obědě, zašla si na záchody, které jsou taky úplně stejné, včetně nedostatku mýdla a počkala na ní 'u křesýlek' kde se taky nic nezměnilo. Když jsem konečně zahlídla M., vracející se z oběda, šťastně jsem jí přivítala, koupila lístek a rychle vypadla. To místo mě děsí. Mohla bych se tam klidně z fleku vrátit a začít tam znova chodit. Prostě jentak. Prostě ačkoliv je to minulost strašně vzdálená, ve skutečnosti je to jenom něco přes půl roku.
Každopádně, teď všechny ty vzdechy starších spolužáků ještě víc nechápu. Všichni fňukali, jak se jim po gymplu stýská a smáli se mi, že se tam určitě budu chtít vrátit hned během prvního zkouškového. Ne. Nechci. Nechtěla bych na místo, kde na vás učitelé blbě čumí a všichni vás tam znají jménem a mají vás spojené s nějakou asociací, třeba že vy jste ta slečna, o které si agentura, která pořádá maturitní plesy vypráví jako o té, co se opila a zničila si šaty nebo že vy jste ta melodramatická blbka, co neudržela své emoce během maturity z dějepisu.

Co jinak? Jinak nic. Čtu. Sleduju Community. Brečím u posledního dílu Sherlocka, ne kvůli tomu, co se tam stalo, ale kvůli tomu, že další série bude až za rok a prostě co je to za nápad, dělat seriál o 3 dílech. Taky čtu Sherlocka Holmese v angličtině, jsem na straně 4 a zatím mě to nebaví. Mnohem zábavnější shledávám listování v dějinách anglické literatury. Člověk by nevěřil kolik zajímavých literárních děl vzniklo do 11. století. A taky jsem nevěděla, že Alfréd Veliký překládal některá díla z latiny. Literatura od 11. do 15. století už není tak záživná, taky jí výrazně přibylo a ještě mě čeká 40 stran, než se dostanu k Chaucerovi, kterého jako jediného autora znám a jehož Cantenburské povídky mám též rozečtené. Vypadá to, že možná pilně studuju na předmět z letňáku, ve skutečnosti oddaluju učení se na opravnou zkoušku z politické geografie. Ale je až 31.1. a tak dlouho se vkuse stejně učit nedokážu.

Zle se posmívám lidem na Jihočeské univerzitě a nestydím se za to. Člověk, který má trochu nějakou soudnost by na JČU nešel (vyjma přírodovědecké fakulty a historie). Pak jsou takoví, kteří tam šli kvůli přítelovi/přítelkyni, což je něco pro mě neuvěřitelně směšného, ale dokážu to aspoň respektovat. Ti co tam šli proto, že je to jednoduchá škola + je blízko jsou pro mě zbabělci. Když už Dobeš tak rád něco vymýšlí, mohl by se postarat o zredukování některých oborů. A taky už by někdo mohl konečně zrušit Fakultu humanitních studií na UK protože to je odpad, tam nechoďte! Pokud nejste divná feministka teda. Ehm, no nic.

Seberealizuji se a peču. Nikdo to sice nechce jíst protože nikdo nechce zbytečně přibrat, ale to je mi celkem jedno. Já mám prostě jenom radost, když se mi něco podaří. Jako třeba o víkendu shepherd's pie. Dneska dělám apple pie. A když zavedou na VŠ školné, vykašlu se na to a místo placení padesáti tisíc za akademický rok si zaplatím kuchařské kurzy a budu vařit. Sounds like a plan.