Great words won't cover ugly actions

When the day is over the doors are locked on us
'Cause money buys the access
And we can't pay the cost
How can we expect anyone to listen
If we're using the same old voice?
We need new noise
New art for the real people

Pořád ještě jsem nemocná, ale zásadní je, že jsem se stihla částečně vyléčit na neděli. Protože ♥♥♥

Čtvrteční Back to School bylo fajn, udělaly jsme si s holkama výlet po Plzni skrytýma uličkama a do 'areálu' přišly akorát včas na Fixu. Potěšili mě poněvadž  hráli i starší songy jako Lunapark,  Mažoretku  a tak. Dala jsem si super  grilovaný hermelín, poprvé za celý týden abstinovala a šla spát.

V pátek jsem se dozvěděla, že spolubydly jedou do Berlína, na koncert Radiohead.  No. Tak záviděla jsem jim to, samozřejmě.

Ale ne tak moc. Protože ♥♥♥

V sobotu jsem se probrala  do zamlženého rána. A to tak zamlženého,  že jsem viděla jen strom naproti kolejím. Jinak nic, ani školu  nebylo vidět. Okamžitě jsem si vzpomněla na Mlhu od Stephena Kinga a čekala, kdy na mě vyletí nějaká zmutovaná přerostlá vosa co mě bude chtít zamordovat.

A ono nic.

V neděli odpoledne jsem se vydala směr Praha. Měla jsem spoustu času, s tím, že si ještě zajdu na kafe nebo tak něco, ale díkybohu že jsem vyrazila včas! Do neděle totiž platila uzavírka celé trasy A. Bohužel  mě nenapadlo, že se to bude týkat i trasy B na  Můstku. Takže jsem byla nucená vystoupit o zastávku dál, u Palladia a tam začlo moje bloudění protože jsem kretén. Už jsem tam totiž jednou šla z Václaváku a  dokonce jsem se hned na poprvé vydala dobrým směrem, ale pak jsem to obrátila a šla po kolejích tramvaje, což byla samozřejmě zásadní chyba. Po sérii facepalmů  jsem se dostala k Lucerně, postála pár minut ve frontě  a těšila se jak malá na Refused.

Byli úžasní, skvělí, hlasití, energičtí, krásní a takdáleatakdále. Zpěvák Refused by mi mohl klidně dělat tátu, ale předváděl neuvěřitelné tanečky a kreace a skákal z beden, válel se po zemi při závěrečném songu, přidal veselou story o tom, jak to bylo s jejich (ne)vystupováním na RfP, měl přitažlivou fialovou košili celou propocenou a nohy má asi tak stejně tlusté jako já ruce.

Mimochodem super byla i  předkapela - taky Švédové - Terrible Feelings. A mají krásnou zpěvačku, co má taky nohy jako já ruce. 

Při New Noise jsem byla někde v jiné dimenzi.

A pak to skončilo a mně bylo smutno a zároveň i tak nějak příjemně smutno. Vydala jsem se noční Prahou hledat svůj azyl pod Nuselák. Taky bych chtěla lidem pro tu srandu říkat, že bydlím pod mostem :D 

Ráno se mi nechtělo pryč, ani trochu. Někdy v sobě prostě pořád probouzím ten vnitřní rozpor mezi tím, že jsem šťastná v Plzni a tím, že v Praze bych možná byla ještě šťastnější, ale možná taky ne. No. 

Taky mám teď Britský flashback. Včera večer jsem šla například do Tesca pro večeři a najednou mi ten vzduch přišel hrozně britský. Nic takového jako je britský vzduch samozřejmě neexistuje, ale prostě mi ta vůně hrozně evokovala Brighton.  Předpokládám, že za to může škola. Kromě zvýšení počtu přednášek přednášených v angličtině se tak všeobecně letos zaměřujem na všechno britské od politiky přes literaturu po kulturu. A to je fajn. Protože mě to fakt neuvěřitelně baví. A taky zjišťuju, jak zoufale málo toho o Británii současné i minulé vím.  A zítra mám akademické psaní v angličtině, což bude takový odpočinek od holých faktů a konečně se naučím něčemu praktickému. Máme na to dalšího Američana a s těmi je vždycky sranda. 

Jestli mě loni touhle dobou chytala deprese, tenhle semestr zůstávám podezřele optimistická. Dokonce i spolubydlení mi docela jde. A sousedky jsou taky fajn, sice na můj vkus dost hlučné, ale fajn. A jedna přiveze mikrovlnku a konvici a topinkovač a to všechno budem mít na buňce jenom pro sebe :D A taky nám konečně sehnala koš. Učím se kolejním praktikám. Na dva dny nám záhadně zmizela varná konvice a dneska ráno se znovuobjevila. Koše se tu kradou ze společných záchodů a loni si takhle prý odnesli na buňku společnou lednici. Opravdu změna oproti loňské koleji. Bylo tam sice ticho, klid.. ale zároveň taky nuda. To tady fakt nehrozí. Nejvíc srandy zažíváme vždycky při vaření, kdy se do pidi kuchyně snaží v jeden moment narvat 4 lidi. Ale dneska jsem dokonce dostala ochutnat kus palačinky. 

Podzim je tu. Můj záchytný strom, podle kterého poznám cestu na tu správnou kolejní budovu už je celý opadaný. (jako jediný v celé řadě) Potřebuju podzimní kabát. Potřebuju konečně nacpat mobil podzimní hudbou. Na Lanu Del Rey už je prostě pozdě. 

Už by mě konečně mohlo přestat bolet v tom krku ale. 

Poisoned my fingers,
Burned my eyes,
Cut up my throat,
To be Alive.