Celé dvě hodiny jsem dneska ve vlaku psala. Protože věci teď jsou zase na hovno. Je podzim, píšu respektive nepíšu esej protože se mi nechce, přemýšlím proč mám potřebu si tak idealizovat všechny své vyučující. (Jeden mi dneska gentlemansky vypojil nabíječku od noťasu ze zásuvky)
Přemýšlím proč mám ráda muže v oblecích, košilích, kabátech, šálách, brýlích, kteří jsou nebo aspoň vypadají mnohem starší než já.
Někdo by třeba tvrdil, že se mi táta v dětství málo věnoval, ale to není pravda.
Žádné komentáře:
Okomentovat