Serte na to, o nic nejde

Už mě to fakt strašně nebaví, unavuje mě to a vůbec...
Vás to nezajímá a mě taky ne, tak proč to vlastně děláme
Možná jsem to měla udělat už dávno, ale ono je to fuk
svět je malej

I hate them all.
I hate myself for hating them,
so I'll drink some more.
I love them all.
I'll drink even more.
I'll hate them even more
than I did before.

stejně mě vždycky dostihnou
bolí mě hlava a dívám se na playlist Interpol z Grape-u. Končili s Obstacle 1 And we can top the old times, clay-making that nothing else will change. asi to bylo hezké. Blackout. Nic a ještě míň.
Na Rock for People přijedou Two Door Cinema Club, yay, Pete Doherty, yay, Example, yay, Skrillex, yay. A na Open'eru jsou Franz Ferdinand. Ameba má ráda FF. Tak zas po roce, pojedu sama, klidně, jako ostatně vždycky a pořád. Sama se sebou mezi všemi lidmi. Neposlouchám. Příjmám informace, ale neukládám je do paměti. Moc námahy. There's no I in threesome.
Četla jsem Gulliverovy cesty. Přijde mi to jako vrchol blbosti. Ale je to holt fikce. Ona je skoro všechno fikce, ale občas si říkáte, hm, tohle by se mohlo stát. V lepších případech si říkáte, hm, tohle jsem přesně já! Axolotl Roadkill napsala ta holka myslím v 16. Ukradla co mohla. Lidi se hádaj jestli je to umění nebo plagiát. Podle Picasa ti lepší umělci kradou. Mě to nebaví. Je to zmatený a růžový.
Nechci vůbec nic, ze všeho nejmíň komunikovat.
Jsem tu a skládám puzzle a čtu Canterburský povídky a kdovíproč mě to nebaví. Asi stejně jako mě nebavil Dekameron. Asi stejně jako mě teď nic nebaví.
Nutně potřebuju školu, rozptýlení mysli.
mozek uvadá a mozkový buňky hnijou
moc přemýšlím, jako Leonard
We can never go home
We no longer have one
I'll help you carry the load
I'll carry you in my arms
a proč vlastně
zdál se mi sen, to není nic divného, ale už mě nebaví že v mých snech pořád někdo umírá
a taky mě nebaví sny kde jsem šťastná
protože dobré ráno holčičko

Byt, někde v centru Londýna, deset večer

střih, podzemní klub, párty, alkohol, drogy

střih, hangover

Po zemi se válí vzpomínky včerejší noci ... a lidi

kafe do špinavýho hrnečku a cigareta v sychravém ránu

Do toho zpívá Thomas Ferson svého monsieura

Monsieur est un assassin,
Je suis son domestique,
Et je classe ce dossier
Sous les églantines,
Je suis un peu jardinier
Je fais la cuisine.

Všechno je perfektní a potom střih

Město, noc, večeře v indické restauraci

Fontána na náměstí pokrytá pavučinou, ze středověkých chřtánů teče krev

a já jsem šíleně zamilovaná do toho, kdo tu zkázu způsobil

a on bydlí v tom hradě na hoře protože se tam nikdo neodváží

nikdo neví co je zač

a proto ho pronásledujeme do klubu pod zemí

Vstup jenom na heslo

obyčejný bordel, nebo taky maškarní ples, těžko říct

Sedíme v salonku a pokuřujeme opium

někdo hraje na klavír

sedím v křesle se zlatým potahem a hlava mi těžkne

Domů se vracím a venku je světlo

někdo mě podpírá a já podpírám někoho

ta růže se mění a uvadá mi v rukou 

takový ten stav neúplné bdělosti a sníh za oknem

Takový ten stav polospánku, nic se vám nezdá, ale zároveň si váš mozek vytváří příběhy. Jedete ve vlaku a je zima. A ticho, všichni vás slyší oddechovat protože jste kousek běželi, aby neujel. Hrobové ticho a

střih

Jsem na pohřbu a nikoho neznám, možná ani nebožtíka

nebe je černé a prší. Na hrobce jsou přidělané mříže. Obrázek dříve toho dne: takto se ve středověku pohřbívalo z důvodu povídaček o oživlých mrtvolách. 

Výjev pekla. 

Četla si někdy zjevení Janovo? Ne? Ale plánuju to, do budoucna

od té doby co jsem na BBC proms viděla Dies Irae od Verdiho, ale to s tím nesouvisí

jsme zase ve středověku, církev, všechny ty boží věci

boží obrazy

boží hudba

boží literatura

Jaký by byl svět bez bohů, bez církve s nekřesťanskými penězi

Nikdy bych neviděla Notre Dame, nikdy by mi netuhla krev v žilách a neběhal mi mráz po zádech

Nikdy bych si nepřečetla Satanovu bibli, která je přeceňovaná, 

co není

Quantus tremor est futurus,
Quando iudex est venturus,
Cuncta stricte discussurus!

Jak nás to červené víno krásně opíjí

spolu s úplňkem

a za chvíli zemřeme

jentak z rozmaru a dlouhé chvíle

Chceme vědět co je potom

Jestli nějaké divadlo boží

nebo ten zrcadlový sál

a ze zrcadel na nás zírají tisíce lidí

a do toho všeho se Dies Irae přesouvá do svého epického konce, 

the dread sound of the trumpet

Poslední tanec

Probuzení, kdy to všechno začíná nanovo

Raní kafe a rozespalost

Jestli by náhodou nebylo lepší,

žít navždycky ve snu