Blood on our hands

Můj život se teď nějak podivně zamotal a vůbec se nestresuju, že nemám kolej a ještě jsem neposlala žádost o JIS kartu a ani na PK ISIC vůbec nespěchám a můj život je teď co se týče budoucnosti příšerný a žalostný protože do Plzně nechci prostě. Nechci být v Plzni, která je malá, se spoustou ex spolužáků a ex spoluškoláků a nechci do toho města protože už jsem z něj vyrostla a je v něm houby. A tak. Normální, typická krize mojí osobnosti.
Nicméně tyhle malichernosti úplně zastírá můj dejme tomu osobní život. Naučila jsem se chodit za M. do hospody když pracuje a pít tam džusy zadara, kouřit hodně Camelek a ráno kašlat jako starý kuřák. Chodím domů zavčasu, ale většinou mírně opilá. S M. číslo dvě chodíme na ranní kávu a pokuřujeme a bavíme se o jejím dynamickém (až moc) vztahu a já nikdy nevím co říct protože s B. jim to vždycky slušelo a prostě se k sobě hodí, taky ho mám docela ráda, ale někdy se nemůžu ubránit dojmu, že se k ní chová jako kretén. A tak vůbec, nevím na čí straně stojím.
V úterý jsme si zajely na posledního Pottera a před námi seděli dva blbečkové. Nakonec to 3D nebyla taková tragédie jak jsem čekala. U mozkomorů a draka to bylo dokonce docela efektivní. Potom mě M. ještě laskavě dovezla do Globusu kde jsem si koupila mobil. (Platit kartou je děsně snadné. Neměla bych vůbec manipulovat s virtuálními penězi) Cestou domů jsme jeli polovinu cesty třicítkou protože před námi jel jakýsi zemědělský stroj, který se M. bála předjet. Naštěstí jel na Písek. Mít kamarády s řidičákem je mimochodem príma věc. Zvlášť když máte ochotné kamarády s řidičákem.

Minulý týden jsem udělala jedno šílené rozhodnutí jít s L. a Z. do hospody. Vypila jsem sama doma celou flašku Tokaje (a že mám Tokaje ráda, tak tenhle byl teda moc sladký i na mě) takže jsem byla znevýhodněna přiopilou náladou, taky jsem se nemohla zbavit idiotského úsměvu protože minulý týden to bylo ještě oukej. Většinu času jsme se bavili o starých dosových hrách, o filmech, o W. a její svatbě, Z. mi vysvětloval, že se jako nestydí za to,  že v opilosti vyjel po M. a mě to vůbec nezajímalo, ale nechala jsem ho mluvit. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že celý ten večer je strašně uniformovaný a vynucený. Pak mi ještě L. druhý den napsal jestli nechci zajít na psytrance. Byla jsem doma, zalezlá v posteli, psala si s P. a nevylezla bych ani za nic. Ale ze všeho nejvíc se mi ho nechtělo vidět. Narozdíl od něj já nemám potřebu tahat teď z nicoty ten přes rok starý incident, který se nám trochu nepoved. A taky nemám potřebu aby se mi za něco omlouval protože není za co.  Mohl by pochopit, že to co jsem dělala rozhodně nebylo z lásky ani ničeho tomu podobnému. Uf.

Navykla jsem si pít rum s kolou, po kterém nemám kocoviny a do jedenácti hodit stojí jenom 30 korun. Takže se vyplatí ho pít hodně.
Včera jsem dostala asi nejhezčí facebookový vzkaz ever, který mi těsně před půlnocí vykouzlil úsměv na tváři a taky už jsem byla docela dost opilá ( můj twitter budiž toho svědkem ) a tak vůbec jsem z něj byla velice nadšená. S M. jsme asi dvě hodiny seděly na sedačce, bez bot, pokuřovali její lehká máčka, upíjeli drinky a obě jsme se snažily chytit wi-fi. Byl to vlastně docela zvláštní moment protože mi připadalo, že ačkoliv jsme v jedné místnosti, na jedné pohovce, byla jsme každá někde úplně jinde.

Taky na mě celý večer chlípně koukal jeden starý chlapík, který se mě asi 4× přišel zeptat, jestli si s ním zatancuju, že mám krásné vlasy a krásný úsměv a kdesi cosi. Upřímně si myslím, že to bylo akorát tím, že jsem měla široko daleko jeden z nejhlubších výstřihů. Když pochopil, že opravdu netančím, chtěl mě alespoň opít, naštěstí to už nestihl protože si ho kamarádi odvedli pryč. Hned mi bylo o něco líp. Strašně mu táhlo z pusy.
Jako suvenýr jsme si odnesli každá pár kondomů a náramek. Do soutěže o lubrikační gely, vibrátory a jiné hračky (oficiální znění) jsme se nakonec nezapojily. První soutěž totiž vyhrál ten, kdo vyjmenoval nejvíc sexuálních poloh a my zjistily, že jich vlastně známe žalostně málo. Respektive, že jich žalostně málo umíme pojmenovat.
P. prý ještě včera kondomy využila.
Nicméně dnešek mi včerejší noc parádně pokazil protože lidské vztahy jsou složité žejo. A mužská ješitnost je donebevolající.
Ale možná jsem to tak i chtěla protože už to není taková sranda jako na začátku. Čím víc věcí máme společných, tím víc mě to nudí nebo tak nějak. Sama nevím.
Dneska ráno jsme si ještě zašly s M. a I. na vodnici na farmářské trhy, seděly jsme s M. bosé a byla nám šílená zima na nohy. Budu z toho mít asi rýmu, ale nevadí. Jahodovou vodnici jsem neměla už dlouho. Taky jsem ochutnala konopné sušenky (zcela nezávadné samozřejmě) 'zdravý' a bio muffin (vůbec mi nechutnal :D ) karbanátek z tofu (ten byl naopak dobrý) koupila si mléko a to teda chutná úplně fenomenálně. Skoro spíš jak smetana, ne to z obchodů ředěné vodou a ochucené bůh ví čím. Taky malou rybu a uzený kozí sýr a bylo to příjemné dopoledne.
Odpoledne jsem vlastně celé prospala a chvíli jsem se snažila přemýšlet, ale nějak mi to nejde tak jsem toho radši nechala. Budoucnost budu řešit až se stane přítomností. Zápis je až 6.9. To je ještě dost času.
A zítra jedeme na pouť. Tedy pokud se udobří počasí samozřejmě. Začíná mě štvát že už je konec července. Nějak se mi teď najednou nechce pryč.