Ne že bych chtěla být nutně sprostá, ale můj život je teď těžce zkurvený. Nebo není, já to tak cítím, you know what i mean.
Takže ačkoliv je všechno fajn, tak vlastně není.
Začneme u tzv. boooring stuff, takže u VŠ. Nepřidělili mi kolej (asi jim přijde normální cestovat každý den dohromady 5 hodin vlakem, no big deal) což mě v pátek nasralo a v sobotu lehce vyděsilo protože vyvstal problém kde budu jako bydlet?! Měla jsem vyhlídnutý pěkný byt 1+1 s obloukovym vchodem z kuchyně do pokoje a zrenovovanou koupelnou jenom za 4 a půl tisíc měsíčně včetně poplatků. Samozřejmě jsem ten byt měla vyhlídnutý asi tak před týdnem, než jsem se dozvěděla že mě nevzali a samozřejmě v sobotu už tam ta nabídka nebyla. Měla jsem chuť dát někomu pěstí.
Nakonec budu bydlet na koleji, co není oficiální kolejí ZČU a dopadla jsem docela dobře. Budu mít jednolůžák s vlastní sprchou (záchody jsou společné ?!) deset minut tramvají od školy a asi pět minut pěšky do nákupního centra (sbohem peníze) Právě všude mění plastová okna, takže tam byl všude hrozný bordel a celkově si to moc nedovedu představt jak to bude vypadat ve finále, ale lepší než drátem do oka.
Taky už vím kam budu chodit na zmrzlinu, to je důležité vědět.

Můj osobní život umřel už minulý týden a od té doby se nestalo nic nového kromě toho, že mívám hrozivé sny a taky občas hrozivé skryté touhy nebo-tak-něco během bdělého stavu. Ale jednou se jeden druhému musíme omluvit nebo alespoň ozvat. Nebo ne?

Po děsivé zkušenosti z minulého týdne jsem si včera vzala decentnější výstřih, sukni ke kolenům a neoholila jsem si nohy. A bylo to fajn. Pila jsem opět rum s kolou (opět bez kocoviny) tancovala! (ahahaha, jo, opravdu, nedělám si prču a dokonce mi ani dneska není trapně ) a tentokrát jsem se vyhla i drunk tweetům a fejsbůkování ( což tak trochu souvisí s tím, že spolu nemluvíme žejo ) ale občas jsem stejně nechápala co tam vlastně dělám. Je to cca rok zpátky kdy jsem sebevědomě prohlašovala, že já do Hroznu nikdy! střízlivá nevkročím. Od maturity je to můj nejnavštěvovanější podnik. Občas tam zahrají Lady Gagu tak ze sebe udělám na tři minuty Gaga fandu a zbylé hodiny si v duchu opakuji, že ta hudba není zas tak špatná. Před Alejandrem se P. i M. někam vytratily, tak jsem zůstala, ucucávala zbytky P. džusu s vodkou a pozorovala všechny ty přiopilé tanečníky na parketu, jak se krkolomně svíjí a snaží se všichni vypadat nenuceně. Jako kdyby jim vlastně ve skutečnosti nešlo jenom o sex, blesklo mi hlavou. Jako kdyby nám všem vlastně nešlo jenom o sex. Je to biologie.

Myslím, že jsem naštvala svou potenciální spřízněnou duši, která by mě vyvedla z omylu. Ale můj žvot už je takovej. Naštěstí mám možnost to v Plzni změnit.
A tak mě napadá, jestli nebude lepší tenhe blog zrušit. Ráda bych se pro jednou vyhla tomu, že to tu objeví moji spolužáci a budou se tu v tom hrabat, budou se hrabat v mojí duši a budou o mně vědět víc než kdy já o nich. Jsem pesimista, ale ještě si to rozmyslím. Možná chci být trochu exhibicionista. Vlastně proč ne? K čemu mi bude si to všechno schovávat pro sebe.

Pustím si Placebo a budu se hrabat ve své mysli. Kdoví jestli právě teď neumírám. Z mého košíku mi vyházeli polovinu hub, třeba nějakou přehlídli.