Every little peace in your heart

Takže jdu do Plzně. A vlastně se tam docela těším. Do Prahy je to hodina cesty :D
Jen to bydlení na koleji bude asi docela oříšek, ale až se tam tak trochu zorientuju, utíkám do bytu, to je jasná věc. A hlavně, asi mě to bude bavit víc než by mě bavilo zkoumání české politiky, kterou vlastně docela nesnáším. Pobyty v zahraničí Plzeň taky nabízí a je tam levněji než v Praze. A budu mít slevu na vlak a třeba se konečně naučím otevírat ve vlaku dveře. Yay!
A co si pamatuju, s plzeňákama byla vždycky docela sranda. Aspoň s těma pod vlivem teda.
Ale největší terror bude vybrat si, které věci potřebuju nutně k životu a které můžu nechat s čistým svědomím doma. Třeba takový Murakami. Na jednu stranu ho nechci převážet protože co když ho třeba trochu pomačkám, na druhou stranu nikdy nevím kdy upadnu do hluboké deprese a budu si potřebovat přečíst Kafku na Pobřeží. A co moje záchrané prasátko? Váží jedno kilo, ale co když budu zoufale potřebovat peníze na pivo a nebude se mi chtít vybírat z bankomatu? (protože jedno pivo nestojí dvě stovky, ale jakmile ty dvě stovky budu mít, je s nima ámen) Co vlastně potřebuju k životu?
To bude error. Protože na všechny svoje životnědůležité krámy asi nebudu mít místo. A chci dvoulůžák s koupelnou, nikam jinam mě nedostanete. Společné sprchy mě děsí už z dob školních táborů. Všude po stěnách lezli pavouci, připadala jsem si jak ve vězení a naproti sprchám byla zrcadla ?!
A když si vzpomenu na loňský výlet do Brna, jak jsme taky spali na koleji a střídali se o mrňavou koupelnu, ve které se nedalo dýchat (šla jsem až jako třetí no) všude bylo mokro a v koutech sprchy bylo něco, co dost možná připomínalo plíseň.

A musím se naučit anglicky. Posledních pár let jsem se angličtinu nikdy neučila. A při představě, že se budu učit z anglicky psaných učebnic (hahaha heuréka moment, co že to vlastně půjdu studovat? Britsko-americká studia - jo aha :D ) je mi trochu zle. A mám být na úrovni upper-intermediate a já mám stěží intermediate. Ale jsem ráda, že jsem nevyhazovala peníze za FCE protože jsou prakticky k ničemu. Až budu trůkůl, udělám si CAE a až budu chtít studovat někde pryč, udělám si TOEFL nebo tak něco. Taky si musím nějak setřídit dějiny USA, UK, Austrálie, Kanady abych nebyla za debila. Příště už takové štěstí mít nemusím až se mě někdo zeptá kdy umřela královna Viktórie.

Bude to sranda. Haha.
Příští týden jedeme na výlet. Ještě jsem ani nebyla přímo na fildě. Ikdyž co jsem pochopila tak stejně budu chodit na přednášky někam jinam. Taky si musím zjistit jak se dostanu do Olympie, jak je na tom Plzeň s brigádama a jak se dostanu do Parlamentu (kde budu asi první měsíce sedět pořád a utápět svůj život v drahém chlastu)

Ještě nenám ani lístek na Grape, ani Muse tašku z Londýna (slibovali dodání do 7 pracovních dní!) ani mobil a k narozeninám budu sama sobě péct svůj superúžasný čokoládový dort, který všichni milují. Nejlepší dárek pro mě ale bude, když táta udělá zkoušky. To se spolu opijeme jako čuňátka Tatranským čajem. Jela bych na týden do Brightonu. Kdo mě zasponzoruje?