Co dělá buran, když je sám ve velkoměstě

/ bacha, celej článek je zlej a má blízko k šikaně /

Nedávno jsem na blog.cz spatřila nějaký duchaplný článek o kyberšikaně. Bylo to docela úsměvné čtení, zvláště to v komentářích. Lidem lze mozek vymýt snadno. Přidala jsem do diskuze něco o tom, že je to vymyšlený pojem zveličující to, že se třináctileté holky pomlouvají přes blog a snaží se navzájem ukázat svojí dominanci.
Tak jsem se velice mýlila, zjevně jsou toho schopné i osmnáctileté? dívky.
Nevím jak vy, ale mně když se něco nelíbí, tak se mi to nelíbí, nečtu to, třeba se někomu zmíním, jak mě to pobavilo a bla, bla a úspěšně na to zapomenu. Někteří z nás mají ale potřebu si asi něco dokazovat? veřejně urážet se snahou o senzaci? Inu, jestli se mě to má doknout, jestli se mám urazit nebo tak, tak do dost dobře nefunguje. Protože za těch pět let co se dobrovolně vystavuju riziku, že budu zesměšněna, už mě nerozhází vůbec nic, že.

A tak jsem naopak odjela do krajského velkoměsta s úsměvem na rtech, četla cestou ne tak moc veselý Žert, vzpomněla jsem si na blog, který je posledních pár dní plný maturáku a usmívala se ještě víc.
Můj úsměv zmrazila až cena toho božsky vypadajícího čehosi na krk. A taky to, že když jsem vylezla ze salonu, pršelo. / Deštník nevedu /

Úplnou náhodou jsem během zkoušení uslyšela o padesáti procentních slevách na vše v Levných knihách a napadlo mě, že rádia nejsou zas až tak špatná. Škoda, že se tam nikde nenašly zatoulané kousky Kafky, zato se tam našel jeden jediný Nietzscheův Antikrist. Investovala jsem i do Markýze de Sade protože tolik peněz bych normálně za takovou sprosťárnu nedala, ale neber to za polovinu.
Potom se ze mě stal lovec cetky na krk. Ani ve snu mě nenapadlo, že to bude tak náročné. Z celkových 8 obchodů, se mi líbily tak tři kousky. Z toho jeden stál 640 / doopravdy nekradu / druhý 490 a třetí standartních 275 Nakonec jsem narazila na něco, co jsem shledala přijatelným, za cenu něco přes stovku. Ale kdybych věděla, že to ještě někdy jindy využiju, neváhala bych a koupila si to vkusné červené cosi co mi nabízela v tom salonu.
Dokonce i v krajském velkoměstě už vedou samostané obchoďáky H&M a New Yorker, což je fajn protože to tam není všechno nasardinkované na sobě a člověk se snáze orientuje. Moje hříšné dívči myšlenky se soustředily na výběr něčeho plesového pro cizí maturáky/divadla nebo cokoliv co vyžaduje společenský oděv. Nakonec naštěstí vyhrála moje praktičnost a smysl pro šetření, tak jsem to pověsila zpátky a vyčítala si, že jsem si s sebou nepřibalila ještě o pětistovku víc.
Čemu ale neodolala moje dívčí část byl svetr z kašmíru / jo kašmír, kolik, pět procent? / Jak jsem byla tak celkově celá dívčí, došlo mi, že je třeba léčit svojí posedlost kupováním tašek. Zaprvé je nemám šanci všechny unosit a navíc se často stává, že už se mi brzo po nákupu nelíbí.

Takže tolik zcela vyčerpávající informace o nakupování, ale omluvte mě, že píšu o takových věcech, holt nemám tak úžasný, humorný a zajímavý život, abych mohla psát o něčem lepším než je škola a nakupování a výlety se školou a tak. Jo a taky holt nemám tak rozvinuté spisovatelské nadání abych si mohla dovolit psát zajímavě o píčovinách. No a hlavně já nechci být novinářka ani spisovatelka, píšu si pro radost a je mi vlastně tak trochu jedno jestli vás to baví nebo ne, žejo.

Alespoň jsem se přesvědčila, že kyberšikana existuje *sem patří :D naznačující ironii*