Strach mám ... protože jsem od přírody posera
A fakt mi vadí každý to šodolibý 'Tak co, už se těšíš do školy?' jak kdybych se měla na co těšit.
Fajn, tři své dobré kamarádky uvidím denně, narozdíl od prázdnin jenže to mi tak nějak nevyrovná počet lidí, které vidět nechci. ( a je jich minimálně desetkrát tolik ) Alespoň že už je to tedy naposled protože moje vysněné fakulty se mnou, pokud vím, nikdo nesdílí.

Teď už vím, že jsem byla dost naivní debil, když jsem si myslela, že těch 250GB filmů zvládnu přes prázdniny. No co, ještě mám 5 osamělých dní.
Chtěla jsem zítra odjet zpátky do Brna, ale byla jsem ignorována tudíž tu přes Mezibrány budu. Asi si zajdu před vchod poslechnout Toxique a The Pooh a pak se vrátím k obohacujícím věcem jako třeba malování koupelny.

Zdá se mi, že meloun připomíná lidskou lebku, každopádně jestli umí lebka tak vzrušujícím způsobem prasknout vejpůl jako když projíždíte ve 120 zatáčkou a přelítne z jedný strany auta na druhou, tak už vim v jaký hnusárně se chci vyžívat.

Vůbec se mi nelíbí na co poslední dobou myslím. Neměla jsem L. odpouštět. Svět by byl pořád tak jednoduchej jako předtím a nezdály by se mi dementní sny. Doufám, že nemluvím ze spaní protože to by mohla bejt fakt sranda, pro ostatní ... Některý lidi ve vás prostě vyvolávají některý vzpomínky a ty vzpomínky nemusí bejt vždycky dobrý. Nebo jsou právě až moc dobrý a vám to pak začne chybět a proto má Murakami pravdu, že "Memories are what warm you up from the inside. But they're also what tear you apart."


Jdu jíst ten meloun, představovat si lidský mozky a dívat se na nějakej film
Hlavně nevzpomínat