Echoes from the otherworld

Odjela mi, dneska.
Jsem bez soulmate, nemám s kým koukat na první tři ( nebo spíš poslední tři ) díly Star Wars, nemám s kým chodit každý večer ven, nemám se s kým smát, nemám nikoho komu bych si mohla stěžovat na vysoký krevní tlak a nefunkčnost plic, nemám se komu smát když tráví půl hodiny u zrcadla a prostě mi bude chybět ta každodenní rutina...

K doktorce jsem šla jenom proto, abych si s ní pokecala o státních maturitách. Řekla mi, že mám vysoký tlak ( a kdy nemám? ) vzala mi krev a řekla, ať přijdu v březnu.

Achjo, týden a já nemám ani jednu učebnici, sešit, nic.
Přečetla jsem moc málo knížek, z povinných žádnou, nepřepsala jsem si zdaleka tolik čtenářáků, kolik jsem plánovala, nesehnala jsem si nikde témata z angličtiny, co probírala skupina, do které přecházím, nedopsala jsem si ZSV a nevěnovala se pravěku a starověku, na který jsem v prváku tak moc srala, že nevím vůbec nic.
Kdybych nevěděla, že na gymplu byli už i horší případy než já, bojím se, že jsem v háji, ale víteco? Dám si základní obtížnost a odmaturuju úplně v pohodě... Ha

Už jsem moc stará. Nechutná mi pivo, nechce se mi kouřit, nemám ráda vrsevníky chovající se jako já v patnácti protože mi to přijde hrozně tristní, jak nám v patnácti říkali, že jsme spitky a hnusný kuřačky a bůhvícoještě a oni jsou teď úplně stejní a mají blbé kecy, že jsme trapný když nepijeme a nechodíme do Hroznu a nebavíme se o tom, kde jsme o víkendu chlastaly a tak... Na druhou stranu mi to pořád připomíná, že jsem byla vždycky tak nějak napřed. Vsadím se, že oni taky za pár let dojdou do bodu kdy je to pití přestane bavit.

Bylo skvělý když jsme popíjely červené šáňo a koukaly na Star Wars V., smály se Darth Vaderovi a potom šly koupit krabici na můj dort a pořád ještě nevím, jestli jí chutnal tolik jako když jsem ho dělala na oslavu loni a pak jsme šly slavit a vysmívaly jsme se lidem, házely na zem sklenice s pivem, brečely jsme štěstím, objímaly se, zpívaly si Alejandra a Tinu s Rytmusem... a byly jsme fakt šťastné.

Včera jsme si udělaly bleskový výlet do Kaplice. Poznala jsem R. číslo 2., zašly jsme si na pizzu, na zmrzlinu a jely zpátky domů. V ČB jsem už podruhé za prázdniny porušila svoji zásadu, že nikdy nevkročím do mekáče, KFC a podobných bordelů. Omlouvá mě jenom to, že jsem si nic nekoupila. ( Což se nedá říct o Vaňkovce v Brně kde jsem podlehla hladu a v půl dvanácté si tam dala snídani... )
Haha, když už se konečně rozepíšu, dojde mi baterka...

I'll keep my fingers cross for you, soulmate