Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař

Vždycky než se rozhodnu napsat/publikovat nějaký pozdně noční článek, měla bych se sama sebe zeptat, jestli to opravdu chci publikovat a jestli to budu chtít publikovat i po probuzení.
Ale fuck this shit.



Bolí mě hlava, takže nemůžu spát
Bojím se usnout protože bude zítra
Škola se blíží a já mám pořád rozečtených tolik knih!
Končím. A nejsem si zase jistá, co se mnou bude
Nevím jestli mám ambice jít na magistra
Nevím co chci
Nejsem si jistá, jestli se chci zatěžovat dalším cílem, který až splním mě naplní tak akorát pocitem totální prázdnoty jako všechno doposud.
Nikdy mi nic nebude dost dobrý
Dokud se se sebou nenaučím žít a to je, jak se zdá, v mym životě ta nejtěžší věc
Protože všechno ostatní obviously zvládám dokonale

A víš, co si o tobě myslim?

/ ranní cenzura /

Třeba pak konečně budu vědět, kam chci vlastně jít.

Jsme sami,
jako by nám někdo ublížil.
Marně po kapsách hledám,
co bych ti mohl dát.

...