All the worst enemies are somehow always friends that used to be

Divnost číslo jedna
Koupila jsem si tablet. Prostě tak. 5 tisíc v háji. Je fakt ,že s ním tak nějak počítám už od ledna, ale prostě... Vždycky jsem si nákupy nad tisícovku promýšlela miliardu let dopředu. Je to děsně vtipný v kontextu se začátkem akademickýho roku, kdy výdaje šplhají do nehorázných výšin už jenom kvůli prodloužení předplatného na plzeňku a taky zas nemáme na koleji koště ani smetáček a lopatku

A došlo mi jídlo
Divnost číslo dvě
Mám áčtyřkový seznam potravin, co strašně nutně potřebuju k životu. Vyškrtla jsem kafe :((( Nemám ho teď u sebe a tenhle článek musí z nějakého nepochopitelného důvodu vyjít zrovna dneska, jinak bych vám to vyfotila, protože je to obludnost hodná správného českého oPčana. Obešla jsem si Tesco, Globus, Albert, Kaufland a Lidl a zkoumala, kde mají co nejlevnější. Krom toho, že jsem si přišla jak nehorázný idiot, když jsem chodila po obchodě s papírem v ruce, psala si do něj a nic si nekoupila, jsem překvapivě zjistila, že miluju Globus. Škoda, že je na úplně nejvíc vzdálený straně Plzně, kam jedu půl hodiny.
Jen pro zajímavost, celozrnný špagety mají nejlevnější v Lidlu (a strašně je miluju) a burákový máslo v Kauflandu. Tesco je mnohem dražší než jsem si myslela a Albert je obchod, kterej prostě nechápu. Ale zrovna minulej tejden měli skořicovou Dobrou vlákninu za 37 korun ♥ Jo a nejlevnějc vyšel celkově ten Globus spolu s Kauflandem.
A musim zjistit spoustu věcí, jako třeba k čemu je kustovnice čínská protože to vypadá hrozně nepoživatelně a jak pracovat s celozrnnou moukou aby se ty věci daly pak jíst.

Divnost číslo tři
To už vlastně neni ani divný, ale zas se mi zdají naprosto dementní sny. Tentokrát jsem šla po schodech s B. za jejím přítelem, bydlel asi tak ve stopadesátém patře, takže jsem do těch schodů hrozně funěla. Pak mu řekla větu "jo a nepřišla jsem sama" on jí odpověděl "aježiš" otevřel dveře, nasadil falešný úsměv a já se probudila nešťastná. Zaprvé bych ocenila, kdyby se mi o nich dvou už nikdy v životě nezdálo a zadruhé jsem si jen připomněla, jak hrozně trapná jsem před těmi třemi roky byla :((
// jak moc jsem pořád trapná //

Divnost číslo čtyři
Za týden dělám zkoušky a ani vlastně nevim, jak to auto funguje. A testy mi jdou pořád hůř a hůř

Divnost číslo pět
Autoškola mi bude chybět, ať dopadne jakkoliv. Až moc jsem si zvykla na pana Z., na jeho rady do života typu "musíš se bohatě vdát, to je nejlepší"
// V pohodě, já už vás stejně dávno miluju, to je marný //
Jo, divnost číslo šest, jsem divná

Když jsem v únoru 2009 rušila blog na sblog.cz //kdo neměl blog na sblogu, neni správnej hipster// měla jsem ten geniální nápad si ty články překopírovat. Nějakym záhadnym způsobem se tahle obludnost dostala i na můj notebook /narozdíl od spousty mnohem užitečnějších věci, fňuk/ a nějakym záhadnym způsobem jsem na to před pár dny narazila. A co si budem povídat, byla jsem fakt idiot. Ale celá ta etapa se Zubem... a její obludnost mi došla až v momentě, kdy jsem si vzpomněla, že jsem ho loni potkala na RfP, s malym blonďatým dítětem. Po skoro 6 letech pořád vim jak se ve skutečnosti jmenuje a pořád ho dokážu vystalkovat přes jeho zálibu v ježdění na skateboardu. Pořád mám někde nahrávky co mi poslal s jedním songem, co mi pořád přijde jak psanej pro mě. Pořád je o 15 let starší než já. Pořád si pamatuju, co mi 14.2.2007 napsal. Pořád díky němu poslouchám Boysetsfire. Pořád vím, že mě měl svým způsobem rád.
A teď mám zas strašně špatnou náladu a fakt nevím proč o tom píšu
Proč mi dělá problém některý lidi/životní etapy prostě zapomenout.
Proč se mi doháje zdá o tom, jak jdu k někomu po schodech spoustu pater jen proto, aby mnou v mym vlastnim snu pohrdal??!!
Proč nestuduju v Praze? //To všichni moc dobře víme: protože na to nemám ani vědomosti ani peníze//
Proč na mě lidi zapomínaj strašně snadno, zatimco já na ně ne?
Proč mam furt potřebu se na svym vlastnim blogu ponižovat takovýma kydama?!

Prostě divný je to,
všechno