This is our decision to live fast and die young

Titul kachnička tábora jsem nevyhrávala pro nic za nic (co je tohle vůbec za spojení?) Pořád ještě jsem kachnička, co si libuje ve vodě. Nevím proč, prostě jí miluju. Čistou, špinavou, chlorovanou, říční, rybniční, teplou, studenou, mořskou, sladkovodní... Chápem?

A v tyhle dny to by byl hřích nejít k vodě. Chodím sama, na celé odpoledne, s učením aby se neřeklo. Docela dobře se mi tam učí. Stejně není na co/koho jiného civět. Za osobní pokrok ale považuju hlavně to, že se dokážu projít po celém koupáku v plavkách a neřeším ani trochu kdo a proč na mě čumí. Jestli někoho esteticky pohoršuju, tak je to koneckonců jeho problém.

Doma je to teď strašný peklo. Babička s bratrem jsou něco jako býk a červenej hadr, takže se to u nás věčně hádá a mlátí se do dveří, do skříní a háže se malta po zdech. Taková normální rodinka. Nutně, opravdu nutně potřebuju vypadnout do Plzně. Stále nemám spolubydlící, takže to vypadá, že budu minimálně pár dní bydlet v trojlůžáku sama. To by bylo fajn. Ale nebudu si to idylicky malovat, třeba mě pak šoupnou někam do dvojlůžáku aby neplejtvali dalším pokojem.

S M. jsme se nedavno dost opily a bylo to divný. Jenom my dvě se totiž moc často neopíjíme, vždycky je u toho někdo další a bože, nesnáším když jsem až moc upřímná. Na jednu stranu je hezký, že kromě soulmate existuje i někdo další komu důvěřuju natolik, že jí vyprávím o mé platinické lásce k Z., kterou jsem vždycky přede všemi tajila protože mi bylo 14 a byla jsem fakticky naivní holčička. Ale pořád na něj ráda vzpomínám. Každopádně jsem se taky dozvěděla některé utajené věci, takže oboustranný obchod s informacemi. Nějak jsme se dostaly k tomu, jak jsme se poznaly. Dodneška nechápu, co na mně viděla. Fakt je totiž ten, že mě musela mnohokrát opít, než jsem jí vůbec začala věřit a než jsem jí začala mít opravdu ráda. Jsem hroznej člověk. Kolik lidí to asi se mnou vzdá protože jsem hrozně nepřístupná a kolik přátelství jsem tímhle pohřbila hned v zárodku?! Nedávno se mně P. v hospodě opilá zeptala, proč jí nemám ráda, že si o ní asi myslím něco nehezkýho. Nikdy jsem proti ní nic neměla. Prostě nemůžu za to, že na lidi působím nějak... negativně, asi.

Žiju si docela fajn. Snažím se učit, abych to úplně nepohřbila, ale popravdě si z toho moc hlavu nedělám. Přinejhorším si tu zkoušku zopakuju příští rok, noa. Nebudu první ani poslední. A svět se taky nezboří.

Včerejšek byl naprosto dokonalý. Jely jsme s M. do ČB vybírat pro ní prstýnek k narozeninám a ačkoliv to byl docela opruz protože si nemohla vybrat a když si nemohla vybrat začala být zoufalá, že si nemůže vybrat, ale jsem zvědavá, jestli si nakonec koupila ten s granáty. Ale chodily jsme po kavárnách a kouřily Lucky Strike - additive free edici, která chutná jinak, ikdyž je to určitě reklamní trik.

A zpátky do vody. Prostě se potopit pod hladinu a chvíli tam zůstat, dokud vaše tělo nechce další vzduch. Plavat pod vodou z jedné strany bazénu na druhou, dělat vodní kotrmelce, plavat do největší hloubky, potopit se a odrazit se ode dna. Možná na těch věcech ohledně znamení něco bude. Nebo jsem prostě jenom letní dítě, které má spojené příjemné věci (narozeniny) s teplým počasím a koupáním. A nebo jsem byla v minulém životě ryba. Nebo lední medvěd. Ten spíš.

Sleduju z balkónu noční letecký provoz. Jeden by nevěřil, kolik letadel nad námi létá.