I wanna do real bad things with you

Čím víc mě to nebaví, tím víc píšu
Taky je to tím, že jsem teď v krizi, kterou zažívám vždycky, když skončí něco, co dlouhou dobu zaměstnávalo moje myšlenky.
Sny mám přesně takový, co sem čekala. Zdá se mi o mrtvejch lidech a o spoustě krve a hezkejch chlapů s hezkýma zubama.
Taky přemýšlím kdy už se konečně pohne evoluce. Ale je to směšný, protože pár tisícovek let je úplný nic. Existence nadčlověka nebo lépe řečeno dalšího vývojového stupně se asi nedožiju. Pokud se nestanu nesmrtelnou, což asi nestanu protože mám smůlu a jsem jenom člověk.
Divím se, že mě ty sny neděsí. Kdo ví, třeba jsem ve skrytu duše masová vražedkyně a až jednou přijde stresor tak se zapíšu do dějin a stanu se tak nesmrtelnou. Budu něco jako Gilgameš, ikdyž lepším přirovnáním by byl třeba nacistický diktátor, ( proč je to tak podobné slovu vibrátor? ) ale tak zkažená já nejsem protože především nejsem nacista a zadruhé nejsem rasista. Já ani nevím co jsem. Nemám totiž ráda nikoho a je mi jedno, jestli je černej, bílej nebo žlutej, stejně ho mít ráda nebudu protože je to člověk.
/ Nevěřte mi, jsem teď trochu přecitlivělá /


Chci jít na Decadence now, ale těžko říct, jestli se do tý doby než to skončí dostanu do Prahy. Jsem totiž tolik bez peněz, že nemám ani 450 korun na cestu a na vstup. Daj se tam pořádat školní exkurze, kdy je vstup 30 korun. Proč nás sakra nemůžou brát na takovýhle akce? Dokonce bych řekla, že tam má dílo/a i Slocombe. Možná taky ne, on je jedinej fotograf kterýho znám, co rád fotí spoutaný a zmlácený holky.

Myslim, že ten blog brzo zrušim protože už z něj nic nemám a nebaví mě to a stejně mě v psaní omezuje banda debilů, co to čte jenom z nějakýho divnýho důvodu aby se mi mohli vrtat v životě a vykládat si o mně v opilosti nebo co já vim, nějak to nechápu. Jestli si jako myslí, že tu sama na sebe budu vykládat nějakou špínu, že tu budu psát nějaký podrobnosti z milostnýho života nebo se tu snížím ke jmenovitému XY je úplně blbá kráva protože...
Já píšu jenom takový věci jako třeba, že je strašně důležitý bejt nesmrtelnej protože dokud nebudu nesmrtelná, tak všechno ce dělám, je naprosto zbytečný protože pak umřu a moje snahy budou k ničemu. Asi proto nechci nikdy nikde pracovat, ale jezdit si po světě a užívat si všechno abych to čekání na smrt alespoň nějak zpříjemnila. Jsem zvědavá, kdy umřu a jak. Škoda že třeba nevěřim v kartářky nebo ve čtení z ruky. Kdyby mi někdo řek - jo, ty stoprocentně umřeš ve 30, tak se na všechno vykašlu a budu si užívat a kdyby mi někdo řek, že stoprocentně umřu v 80 tak se možná budu snažit. Na druhou stranu, pořád ještě naštěstí existuje něco jménem nepředvídatelná událost, takže můžu umřít klidně zítra.
/ Už předem vím, jak divně tenhle článek vyzní, přesto ho zveřejním s vědomím, že mě lidi pochopí úplně jinak, než jak jsem to myslela /