Všechno je weird
Lituju toho, co jsem v nedávné minulosti věnovla takovému blbečkovi. Nejhorší je, že jsem byla šťastná, takže toho nelituju zas tak moc.
Být s ním je stejně pořád takové guilty pleasure, nemůžu si pomoct.

Tyhle prázdniny budou asi hodně divný. A taky to jsou poslední dvouměsíční prázdniny a to mě děsí. Tak moc, že se mi i jedenáctej den prázdnin zdá o škole. Co hůř, zdá se mi o oktávě. Nechci vyrůst, nechci být dospělá, nechci maturitu, nechci vysokou a vůbec nechci zestárnout.
( Vím, že je to hrozné, ale v těhle dnech mají totiž důchodci takový zvláštní důchodcovský pach a mně se to hnusí. Nemám úctu ke stáří, ale vždycky si říkám, proč bych jí mít měla? Co je na stáří tak úžasného? )

Musím vyrazit k vodě, to vedro už se nedá přežít ...