By the way

Dneska nastal podzim uprostřed léta.
To proto jsem v podzimním rozpoložení, to proto piju roibos, to proto jsem se konečně odhodlala otevřít knihu, to proto poslouchám IAMX a Moderat ( ikdyž Moderat by měli spadat spíš do toho hnusného období v únoru kdy už na jaro čekáte jako na boží smilování ) to proto jsem se konečně dokopala dodívat se na šestou sérii House ( a zjistila jsem, že po všech těch sitcomech je to příjemná změna ) prospala jsem celé dopoledne a zdál se mi šílený sen. A vlastně byl spíš šíleně krásnej. Zaprvé jsem v něm letěla cestu z Brna domů ( aneb začínám se těšit na srpen, kdy pojedeme s M. do Brna ) a zadruhé jsem cestou potkávala mýtická zvířata i skutečné postavy ( nevím do které kategorie zařadit Matta Bellamyho :D )

Můj plán vymyslet plán samozřejmě selhal někde u mojí lenosti, ale nakonec jsem se zachovala skvěle. Krásně odtažitě a s naprostým nezájmem ^^ Až mě trochu děsí, že to opravdu dokážu udělat člověku ... na kterém jsem byla poslední čtvrt rok řekněme závislá protože jsem si ho spojovala s pocity štěstí. A je to pryč. Teď už ho tak nevidím. Měl svátek a nikdo mu nepopřál a já vím jak se musel cítit a doufám, že se tak cítil. Čistě proto aby věděl, jaké to je.

Mým dalším plánem bylo číst, no dejme tomu, že ...

... tohle všechno jsem si půjčila a z toho jsem přečetla jenom jednu knížku. Ikdyž to není tak úplně pravda protože jsem si omylem půjčila knížku,kterou jsem četla asi dva měsíce před tím ( aneb měla bych si ty seznamy proškrtávat ) Dosáhla jsem toho, že rozečtený Lolita Komplex jsem dneska dočetla na stou stránku. Těžko říct, jestli je to tou měsíční odmlkou, ale nějak mě to nebaví.  Úchylárny mi nikdy nedělaly problém, ale nejsem si jistá jestli jsem připravená na další příhody rumunské prostitutky prokládané nudnými rozhovory s bůhvíkým. Zájem nezvyšuje ani zmasakrovaný fotograf svázaných japonek. ( btw. Romain Slocombe je ve skutečnosti opravdu fotí ... )

Na Loveparade umřelo 15 lidí. Nesnáším davy, asi proto se vždycky na ty koncerty snažím vesrat dopředu. Většinu davu mám za sebou a tudíž ho nevidím, takže se nestrachuju. Na druhou stranu ten pocit, že se na vás tlačí tisíce lidí a vy nemáte kam utéct je taky frustrující. Stejně si nějak nedovedu představit, jak se dá umřít v tunelu, kterým lidé prochází. A né že bych to někde chtěla zkusit.

Mám náladu spát...

btw. To je on, jak jsem si ho ukradla na RfP

a takhle nějak to u mě teď vypadá

( a fotím to proto, že na podzim totiž ráda fotím bezvýznamné kraviny )