Link in to the world

Přestala jsem život na chvíli řešit a začala ho žít.
A cítím se skvěle. Nepamatuju si, kolikrát jsem za těch  dní byla celý den doma - jestli vůbec. Nepamatuju si, kdy jsem naposled přišla domů dřív než v jedenáct. Nepamatuju si, kdy jsem naposled tolik pila alkohol, kouřila a bavila se s lidmi.
Už mi ani nevadí zpívat si cestou z města trapnosti a napodobovat hlasy jednorožců od Charlieho

Dneska jsme si ve čtyřech vyjeli na výlet do krajského města. Zaprvé: Poprvé jsem byla u M. doma fyzicky a né jenom skrz webkameru. Zadruhé: Zjistila jsem, že mé tušení o tom, jak dobré je mít kamarády řidiče s vlastním autem bylo pravdivé - je to skvělé. Zatřetí: Moldavské Chardonnay je dobré a moldavský Sauvignon způsobuje chuťový orgasmus. Už vím, kde budu kupovat vína. Začtvrté: Náš slavný host z Mladé Boleslavi ( který vyhrál na Animefestu cestu na *něconěconěco* do Londýna, což mu pochopitelně vůůůbec nezávidím ) má rád dobré restaurace a moc rád za nás platí. Zapáté: Otevřeli sushi bar! *whááá*

Oslava narozenin byla skromná a kupodivu dost levná. Abinth byl silný a málem mě rozbrečel. S vínem se dalo vydržet celý večer a heuréka! zbavili jsme se jednoho otravného blbečka. Dárek má višňový nájezd  a chilli dojezd. S I. jsme si zcela nelogicky zašly nejdřív na horké maliny a potom na kuřecí kostky 4 chutí místo krevet alá Masala. Ve své dospělosti se nakonec cítím docela fajn protože opadlo všechno to napětí, všechny ty zákazy dát si k obědu nebo po obědě uprostřed Čb náměstí pivo nebo víno. ( jinak se samozřejmě nezměnilo nic, život je pořád stejně funny a stejně super [ momentální stav ] já se pořád chovám stejně, ostatní se ke mně pořád chovají stejně, takže no big deal ) 

Nejradši mám lidi po dvou až třech pivech, kdy se dostávají do fáze *mluvím mluvím mluvím* ale nejsou pořád ve fázi *mluvím nesmysly* Takhle se totiž posledních několik měsíců poznávám s lidmi. Mluvíme o filmech, o hercích, o knížkách, o koncentrácích, o tom, jak pojedeme do Osvětimi, o anime ( tady se nechytám ) o Kafce na Pobřeží, o seriálech, o budoucnosti a minulosti ... a o všem.

Pošta má nového maskota. Holuba, kterého F. sám chytil když vletěl dovnitř, dal mu napít a najíst holub pak zkameněl a stál na jednom místě několik hodin, dokud nebyl násilím zase vpuštěn do "normálního života"

Na konci prázdnin budu brečet. Budou mi totiž hodně moc chybět...

A tahle písnička se mi teď v tuhle hodinu prohání mozkem a kupodivu tak nějak VŠECHNO co teď cítím vystihuje.