Nevermore

Problém je definitivně ve mně. Tolik let jsem si žila v přesvědčení, že mnou všichni opovrhujou a nesnáší mě, že teď se toho nedokážu zbavit ani po stokrát vyřčených slovech na uklidnění. ( Na druhou stranu věř člověku, který to říká všem a který miluje způsobem dosti podivným )
Problém je ve mně, mám kolem sebe zeď, kterou jsem budovala spoustu let a teď najednou nejde zbořit.
Problém je ve mně. Podle táty si mám zajít k psychologovi. A to ví chudák jen o mých nočních můrách.
Problém je ve mně, když lidi koukaji na moje nohy a bojí se něco říct aby se nehrabali v zahojenejch ranách ( a oni jsou pořád tak čerstvý )
Problém je ve mně, když už fyzicky nedokážu vůbec nic. Nadčlověk mě bude nesnášet, já mu vhodné prostředí pro život netvořím.
Problém je v mojí hlavě, když si povídám sama se sebou namísto učení se literatury.
Problém je ve mně, když mu nepřiznám jak moc ho potřebuju.
Problém je ve mně ...

problém jsem já

Nedokážu to, nechci tam jet, jsem slaboch, mám strach, ten hnusnej, panickej, ten co mívám, když se probudím do noci plný mrtvejch lidí v mý hlavě. Nemůžu, prostě ne.

Moje samota mě děsí. Moje samota mě totiž zabíjí. Moje samota mě nutí myslet negativně. Moje samota mě hází zpátky do toho rybníka nenávisti, ze kterýho jsem málem vyplavala. Moje samota mi připomíná, jak moc poníženě a zneužitě se cítím. Něco ve mně zmizelo. Díra. Prázdno. Vakuum.

Otevřít se, nechat si vyklovat vnitřnosti, nechat je proletět srdcem a vyletět očima, nechat si odervat končetiny, prostě se všem rozdat. Úplně stejně jako to dělám teď. Dávám do vztahů moc a dostávám málo. Mouchy snězte si mě.

Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!

... 

a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se - víckrát ne.

 Nemám tušení, proč zrovna oni dva

Prostě to tak nějak všechno dokresluje ten půvab kruté reality

( ale ještě pořád vám hodlám tvrdit, že jsem vlastně šťastná

protože už si to všechno alespoň uvědomuju )