Always independent

Mně to fakt vyhovuje, dává mi to pocit soběstačnosti a nezávislosti.
Bolí mě nos, horní ret a plíce, ale stejně do tý školy pudu protože sem sebevrah a pak budu ležet celej víkend
Taky se přestávam těšit na pátek. Zaprvý mi odletí Čápi Marabu a mně se bude stýskat po tom, že tu se mnou byli. Minulost bude ještě víc minulá a já budu moct sedět a brečet a utírat si slzy vytahovacíma kapesníčkama.
Potřeba uklidit papíry stejně nakonec ustoupila potřebě se pořádně vyspat. Říká se tomu jarní únava.
Já tomu říkám *Přestaň brát ty prášky a vrať se na začátek, odhoď naděje a znovu nenáviď sama sebe*
No víte, z těhle dvou možností si radši vyberu 10 dní v měsíci, kdy budu úplně nefunkční.

Některý věci fakt nesnášim. Jejich vztah mezi ně fakt patří.
Taky on a jeho androgynnost, hudební vkus a přítelkyně

Věci jsou vždycky divný, po setmění
To mi připomíná ten horizont kdy lidský oko vidí jenom těma tyčinkama, tudíž černobíle. Ale Š. nám lže, les je pak vždycky tmavě modrej a né šedej. Buď, anebo mam ty čípky a tyčinky nějaký retardovaný. Pak že je bižule nuda. [ Hm, je, jako všechno ]
Nikdy mi nedošlo, že psaní na blog je vlastně děsnej monolog. Ale já se teď sama se sebou nekamarádim protože sem na sebe naštvaná, že se neučim.
Tak jo