Vůbec se mi nechce

... žít a ty další věci

Jsem vlastně šťastná a přitom tak neuvěřitelně nešťastná.
Rozpolcenost od rána do večera.
Kavárny, čískejky, koláče, horká čokoláda, vanilkový šejk, rojbos a sušenky
I'm gaining weight due to Margaret Thatcher

Tenisky, jarní kabát a slunce, co mi do žil vtlouká vitamín D a nutí mě být šťastnou
Alespoň tak povrchně

Někde v nitru mě užírá deprese z budoucnosti
Nevím co budu dělat, zhruba tak tři měsíce ode dneška. Myslím, že budu každou noc někde brečet v koutě, že ty státnice nedám.

A přitom už mi kdosi maluje budoucnost, jako budem bydlet v bytě v Plzni a jezdit do školy do Prahy autem. A všechno bude čuprsuprrůžový, budu mít vlastní auto a spojení Plzeň-Praha to je tak 40 minut
/Budu platit svojí emhádéčko protože než mě někdo dostane s autem do Prahy... to bude chtít ještě hodně štrejchnutejch obrubníků a nepozornosti při dávání přednosti na kruháči (ano, málem jsem způsobila dopravní nehodu)/

Ale když to vyjde (prosímprosím ať to vyjde) tak pojedeme za měsíc do Londýna a já bych byla strašně šťastná protože Londýn ♥ Anglie ♥ Primark, 221B Baker Street, Houses of Parliament (vzhledem k mým studiím je vhodné někdy tuhle podivnou kolébku demokracie navštívit), Hyde Park a coffee to go + sandwich... a fish&chips na Brightonské pláži aneb so much memories.
Já si vlastně namlouvám, jak chci cestovat všude možně, ale myslím že můj mozek stejně bude vždycky nejvíc milovat Velkou Británii.
Protože je skvělá, protože čím víc toho o ní vím/studuju, tím víc jí miluju.
A jestli víte o superskvělém a superlevném ubytování, prosím, dejte mi vědět, dík.

Dneska mám jet domů a nikam se mi nechce. God knows why. Asi proto, že tu nemám spolubydlící takže se tu mám suprově, dělám bordel po celém stole a na podlaze mám rozloženou obrovskou čtvrtku kam si maluju svět.
/Zatím mám jen obě Ameriky a Grónsko. Namalovat svět je fakt těžký/
A kruhy od hrnku s kávou, poetika všedního dne

Achjo