With(out) you, I'm nothing

I'm tired of everyone I know,

of everyone I see

on the street

and on TV.

I hate them all.

I hate them all.

I hate myself for hating them,

so I'll drink some more.

I love them all.

I'll drink even more.

I'll hate them even more

than I did before.

I'm tired of being so judgemental 

of everyone

Konec roku mě děsí víc, než moje narozeniny. Svůj věk si nepřiznávám. V mé mysli je mi pořád ještě 19. Ale psát rok 2013 už nebudu moct. 

Děsí mě všechno, co mě příští rok čeká.

Nejdřív zkoušky, což (hahaha! ano! tohle píšu já!) přiznejme si zvládnu levou zadní protože mi zbývají jen dvě zkoušky. Jedné se nebojím vůbec a druhou určitě nejpozději na třetí pokus dám.

Pak se můžu naplno (hahaha) věnovat bakalářce. Což bude melodramatický příběh plný lásky, zklamání, nadějě... plný peripetií, krizí, katastrof, 

Mezitím chci jet na výlet, jen ještě nevím kam. Možností je tolik. 

Země v eurozóně mají výhodu protože mám doma zbylá eura ze Slovenska, ale mají zásadní nevýhodu díky České národní bance ♥ a láká mě Kodaň protože je kousek od Švédska a ne že bych chtěla být naivní, ale mohla bych si půjčit auto a sjet si přes ten supr most.

Taky pořád sleduju akce cestovky na Londýn... prostě, chci někam jet a taky pojedu.

Pak odstátnicuju, možná

Pak se budu muset rozhodnout co se svým životem, možná, času dost.

Zjistila sem, že miluju své přátele. A jak jsem si myslela, že dárky o Vánocích jsou už dneska jen společenská nutnost. Dostala jsem tři dárky, ačkoliv jsme se předem dohodli, že si letos dárky dávat nebudeme a ačkoliv jsem je několikrát varovala, že jsem letos docela bez peněz (protože šetřím na své cesty bůhvíkam). A jako tenhle uplynulý týden byl (kromě mého idiotského bratra) naprosto skvělý a odpočinkový a přátelský, plný dobrého jídla, vodnic, čajů, kafí a malinových punčů ♥ 

A najezdila jsem asi 75km v autě a nezabila ani sebe, ani spolujezdce, ani chodce, ani divokou zvěř, ani tu šlapku kterou jsme míjeli (pohraničí FTW!) 

Zjistila jsem, že nenávidím své přátele. Co si budem povídat, ne všichni "přátelé jsou mými přáteli. A lezou mi na nervy. A ani nevím proč je trpím. Tak mi nezbývá nic jiného, než se jim na internetech vyhýbat a zprávy ignorovat. Uvědomuju si, jak nechutný jsem člověk. Well, nevermind.

Když jsem opilá, idealizuji si muže kolem sebe. Ale prostě. Svým způsobem byl opravdu úžasný. Pochválil mi můj parfém. Strašně super se mi s ním povídalo. A když jsem seděla úplně opilá a ponořila se do své "celejsvětměsere" nálady, tak se zajímal co se děje. A zamilovala jsem se. Pak jsem se z toho vyspala, ale večer mi přišel jako moje osudová láska samozřejmě. 

A jak mám již mnoho let ve zvyku, je na čase prohrabat se diářem, třistašedesátpětkou a blogem a dát dohromady souhrn roku 2013. A vlastně jsem dospěla k tomu závěru, že to byl skvělý rok.

LEDEN

M. mi oznamuje, že se jí narodila dcera. Můj život od té doby je jiný. Děti mě pořád děsí, vlastně o to víc. Přistihuju se při tom, jak o dětech mluvím, přemýšlím... Jinak to byl dost osamělý měsíc, který jsem trávila doma, plný knih (Murakamiho) a filmů

ÚNOR

Vídeň ♥

Další semestr. Začíná totální trauma ohledně bakalářek. Začíná mě štvát moje spolubydlení na trojlůžáku. Vlastně mě ten měsíc štvalo asi úplně všechno.Byl to měsíc Joy Division.

BŘEZEN

Poctivě se učim, cvičim Jillian a žiju zdravě (že mi to ale vydrželo). Píšu projekt bakalářky a miluju svojí vedoucí (ještě pořád a mnohem víc). Žiju celkem spořádaný život, učím se francouzsky a pak se opíjím a chodím na kolej bosa, bez kabátu, bez klíčů nebo studentské karty a druhý den málem zvracím na mid-termu z FJ, který napíšu na 86 bodů ze 100. A stydím se. A hulím trávu. A můj spořádaný život je narušen.

DUBEN

Tradičně arabfest. Podávám si přihlášku do Kanady. Sbírám veškerou odvahu na cestu za proděkanem. Mluvím s ním. Mezi čtyřma očima. Přislibuje mi, že mi napíše doporučení. Nenapsal. Sbohem Kanado. Pak byl Majáles a byl skvělej. Spousta vína a flashbacků do krásný minulosti.

KVĚTEN

Asi nejúspěšnější zkouškový v mym životě. Vyloženě miluju věci, který se učím. Miluju M. a její předměty. Končí mi zkouškový, čtu, čtu Interview s upírem a miluju Armanda, zase se trochu topim ve sračkách protože se nudim. A když se nudim jsem nesnesitelná.

ČERVEN

Upisuju se autoškole. Venku je hnusně a já se rozhoduji trávit prázdniny v Plzni, bejt zas o něco víc dospělá, najít si brigádu a udělat řidičák. Pak je zas neuvěřitelně krásně, užíváme si konec zkouškovýho, vodnice v parku, vodnice na koleji odkud konečně zmizly spolubydlící, litry džusů, vody, United Islands a boží hipstr lidi a Aloe Blacc, kterýho jsem slyšela dřív než to bylo cool /= než nazpíval Wake me up/. Strahovský koleje a bezesná noc plná filosofických debat. Slavnosti. Zase se mi plete do mého života a já se z toho hroutím.

ČERVENEC

Učím se žít sama se sebou. Dělám autoškolu. Zamilovávám se do špatných lidí, ale je mi nejlíp na světě. Sama v Plzni a krom záchvatů paniky a úzkosti ve dvě ráno to bylo to nejlepší. Koupání na Boleváku a noční projížďky a běhání a opalování a spousta super jídla a léto prostě ♥

SRPEN

Když jsem se úspěšně naučila žít sama se sebou, bylo to všechno ještě lepší. Ledovej čaj vždycky před autoškolou, psaní bakalářky v kavárně, jak jsem krásně zmokla a běhala mokrá po Plzni a všechno bylo nejlepší a R. a všechno děsně super ♥ Grape ♥ The Drums a vichřice a cesty autem po dálnici. Praha. Olšany. Nebe. Moje opilé já a ten pán co "takže ty mi tu strkáš jazyk do krku, ale spát se mnou nechceš"

ZÁŘÍ

Zpátky ta šeď univerzitního života. Plzeň plná lidí. Třetí ročník a totální propad do totální deprese. Nesnáším svůj obor, nestíhám, nechci. Dostávam růžovou kartičku.

ŘÍJEN

Koncert Sunshine na Pilsner festu. Vysedávání v kavárně v 16. patře a pohledy na noční Plzeň. Můj modrý kabát. Kávy. Bounce Bounce a naprostá extáze v davu lidí, na pódiu, je mi nejlíp na světě.

LISTOPAD

Oslava narozenin a já jsem zase psychicky na dně kvůli němu. Bolí mě to, fyzicky. Chovám se jak totální kráva, kašlu na školu, neuvěřitelně moc mě nebaví, nebaví mě rozhodovat o své budoucnosti, M. mi vrací úvod a miliardou připomínek, sebevražedný sklony.

PROSINEC

Zkouškový. Další. Totální neúspěch na kolokviu s M. Přes to všechno miluju M. a nesnáším svého bratra. Pijeme svařáky a jsem přidána do tajné skupiny spolužáků. Konečně mám pocit, že i v Plzni někam zapadám. Čajovny. Vodnice. Pak je mi neuvěřitelně špatně, mám zimnici a křeče v břiše, přeju si umřít. A pak je to najednou dobrý. Nesnášim svýho bratra. Miluju M., druhou M. a W.

Ale je mi smutno. Jsem sama a začíná mi to vadit. Asi tak poprvý po třech letech mám potřebu mít vedle sebe někoho. Nějakou živou duši, díky které pro mě bude mnohem snazší rozhodnout o svém budoucím osudu.
A tak je mi jasný, že rok 2014 bude plnej sraček.
Achjo