Promises

Jsem asi divná. Jsou sice prázdniny, ale já se při ranní sprše přistihla, jak rozmýšlím o tématu své bakalářky. Mám několik kandidátů, jedno téma zahrnuje Oscara Wilda a škoda, že o Lady Fuckingham se nepíše nikde jinde než v Čechách. Snažit se v bakalářce vyvrátit, že to napsal on a proč by mě bavilo. Až na to, že už to vyvrátila asi miliarda lidí přede mnou. Což je největší problém bakalářek ale ježiš, o tom přece psát nechci.

Už je mi oficiálně dvacet no. Čím jsem starší,tím míň mě bere nějaké oslavování. Vlastně jsem to ani neoslavovala. Prostě jsme si zašly s holkama do indický a do čajovny a já skoro nic neplatila a to byla celá oslava. Utvrdila jsem se v tom, že mám ve svém životě dvě opravdové soulmate a když jsme se s M. ve středu trochu připily Plzní (za stěžování si, jak málo už toho vydržíme) mluvily jsme spolu o strašných kravinách a vážnejch věcech a já měla pocit, jak kdyby mě někdo konečně pustil z klece, ve které se musím přetvářet a lhát a prostě se chovat jinak. Mám jí teď co má nového přítele vlastně ještě radši. Prostě jí to hrozně změnilo, přijde mi, že dokázala to, co já ne - dospět.
Včera jsme se pak vydaly s druhou soulmate na Jazzový festival, který dopadl tak, že jsme jeho velkou část strávily v čajovně protože venku byla hrozná zima. Když jsme konečně vylezly ven, daly jsme si dvě plzně a já už zase cítila, jak mi to stoupá do hlavy a hlavně jsme začaly mít perverzní poznámky, což je většinou známka lehké opilosti. Chyběla mi. Asi až moc. Přijde mi, že jsem pořád hrozně fixovaná na její přítomnost, ale vlastně jsme s nějakými pauzami kamarádky už od páté třídy. A po celá ta léta tu vždycky byla.

Už jsem se rozhodla jet letos do Londýna a Brightonu. Sice zatím nemám tušení kde se ubytuju, kde koupím letenku a co přesně tam budu sama dělat, ale sakra už mě štve, jak si všichni jezdí po světě a já dřepím pořád doma a nikam se nepodívám. A navíc potřebuju nové oblečení z Primarku a fish'n'chips a racky a smradlavé Brightonské mušle a chci na molo a jet britským vlakem přesně jako ve filmu London to Brighton a a a a milion dalších věcí.

A taky jsem teď hrozně rozežraná a štvou mě takový blbosti jako že nám většina třešní uhnila protože nikdo neměl čas je sebírat nebo to, že už nemáme jahody ani hrášek a cherry rajčata ještě nejsou zralý a na borůvkách jsem letos taky ještě nebyla a vůbec, jídlo je teď asi středem mého vesmíru nebo co.
Ale zítra to na ty borůvky zkusím. Jestli už nerostou, přísahám že se rozkřičím na celej les, jak moc je svět nespravedlivej.