Nikdo neví, že jsem

Dneska ráno jsem jako první věc po příjezdu do Plzně musela vidět, jak auto srazilo holuba. Kdyby nebyl blbej, nesnažil by se uletět před jedním autem tak, že to napálí do toho v protisměru. Přežil to a odskákal na kraj silnice. A pak tam jenom tak stál a blbě koukal a nehýbal se, zřejmě nemohl odletět.
Bylo mi ho líto.
A lidi stáli na zastávce a čuměli.
Protože je to jenom holub.

Svoje divný tělo už asi neřeším. V neděli jsem se probudila s boulí na bradě. Bolí to jako čert, to už bych skoro radši tu angínu. Ale jak se člověku dostane zánět do uzlin, to mi hlava nebere. Ale ono je to tam na tý hlavě všechno tak nějak divně propojený, jako když máte z rýmy zalehlý uši. Nejlepší je, že to musím až do čtvrtka vydržet ... protože zkoušky žejo ... Aspoň, že je to bolestivá boule, kdyby ne mohlo by to klidně znamenat nádor. Někdo by měl zakázat weby o lékařskejch problémech, člověka to akorát stresuje ty paranoidní příspěvky tam.

Po příjezdu na kolej jsem si dala šlofíka a prozíravě si nastavila budíka na půl hodiny před začátkem zkoušky. Vono mi to ale k ničemu nebylo protože to bylo tak...
Původně jsem se zapsala až na červen, ale po úspěchu z minulého týdne jsem se rozhodla dělat ze sebe machra a dala si zkoušku na dnešek. Nějak jsem si ale zapomněla přepsat učebnu, takže jsem se pět minut před začátkem zkoušky dostavila někam úplně jinam, než jsem měla. Bylo mi divný, že tam nikoho neznám, ale zeptat se mě napadlo až dvě minuty po oficiálním začátku zkoušky, načež mi bylo řečeno, že sem se dostavila na zkoušku z archeologie XD Naštěstí jsem nepanikařila a zavolala I. ať mi zjistí, kde že to vlastně mám bejt.
Přiběhla jsem tam úplně rudá a zpocená, dvacet minut po začátku zkoušky a začala se omlouvat a jestli si to jako můžu ještě napsat. Naštěstí jsem mohla, ale do konce mých studií si mě bude J. představovat jako 'tu co přišla pozdě, celá červená a zpocená' Ještě jsem si musela ten test napsat na vlastní papír protože už měl všechna zbylá zadání roztrhaná (proč?!), takže z toho byla taková čupr skládačka XD Psala jsem rychlostí blesku a odevzdávala asi o dvě minuty později než ostatní. Né že bych neměla ještě co psát, ale bylo mi fakt maximálně trapně v místnosti pro stovku lidí, kde jsem seděla jenom já a on, tak jsem ho nezdržovala, odevzdala ten počmáranej papír a budu jenom doufat, že jsem to na tu trojku nějak napsala protože kdyby ne, budu na sebe fakt naštvaná vzhledem k tomu, jak byla ta zkouška primitivní. V tramvaji jsem se neubránila smíchu a slečna naproti se na mě koukala jak na idiota.
Sranda no.

Strašně jsem se teď rozmazlila a chodím několikrát měsíčně do indický. Protože omnomnom. Miluju Pakoru, miluju plněný placky, miluju Masalu, miluju rajčatovou polívku a indickej zázvorovej čaj. Kde na to beru peníze nevim no. Někde. Smutný je, jak mám celej výpis z účtu červenej. Ani koruna modře. Zásoby se tenčí a budu ráda, když do konce roku vyžiju a zbyde mi ještě něco na RfP. A brigáda v nedohlednu. A cesta do Británie v nedohlednu. A všechno v nedohlednu.

A minulý týden jsem se hrozně opila tatranskou sviní (tatranský čaj+kola) a někdy ve dvě v noci/ráno jsem I. mlela o tom, jak je ten barman hrozně hezkej a jak má super úsměv a pouští Enter Shikari. A pak si pamatuju jenom ten pozvracenej záchod, celej červenej, jak jsme se tomu hrozně smály. Ale v momentě kdy se mi chtělo fakt moc na záchod to přestalo bejt vtipný. Tak jsem si pro změnu (dost hlasitě) začala stěžovat, proč se lidi při zvracení aspoň nepokusí tu mísu trefit. Dobrá debata. Moc dobrá. Jestli nás ten barman slyšel, utřela jsem si super ostudu XD Nevím přesně kolik bylo, ale zůstaly jsme v té hospodě jako poslední a to tak, že když jsme se konečně zvedly, zjistily jsme, že je zamčeno. Bylo nás v té hospodě pět a škoda, že nám třeba nenavrhli, ať zůstaneme a uděláme si soukromou párty. Místo toho nám přišel odemknout, tak jsem se asi jako nějak usmála a řekla nashledanou. Bože. Taková slušňačka.
Vadí mi, jak si v hlavě maluju všechny možný scénáře, kde sem hrozně asertivní a upřímná a pak se zas vrátím do tý svý ulity a neudělám nic.
Na zastávce jsme řešily hrozně moc sračiček než přijel autobus. A hrozně mě vytáčí podpatky, který vydávaji hlasitý klapání. Zvlášť když jdete prázdnou ulicí v podnapilém stavu, paranoidní, že vás sleduje nějaký bezdomovec. Flákla jsem sebou do postele a druhej den jsem si fakt užívala tu jízdu autobusem ve vedru bez klimatizace. Čuně.
Taky mi teď došlo, že mám číslo na Janu, kterou jsme potkaly už někdy před půlnocí a se kterou jsme jely taxíkem 50 metrů. Z jedný hospody do druhý. Protože pršelo a jí by se zvlnily vlasy. A taky se k nám pak přidali jeden archeolog a druhej co studuje na pedárně zemák a češtinu. Jejich jména si nepamatuju, ale vím co studujou!

A taky si vybavuju, jak stojím u zrcadla a (nahlas) se sama sebe ptám, jestli tohle jsem fakt já. Zarudlý oči, rozcuchaný vlasy, červený tváře od chlastu. Byl to takový divný moment, jak kdybych na chvíli přestala být sama sebou a dívala se na sebe očima cizího člověka. Delirium tremens asi.

Je mi blbě a tak no. Ale ve středu mám zkoušku a bylo by blbý to aspoň nezkusit. Kdy umřel Alexandr Velikej?!