Brace yourself, velice dlouhý a zmatený článek is coming

Je čas konečně napsat článek, který nebude zkratkovitý a chaotický, ale dík kterému se dokážu na chvíli vymanit z toho chaosu co u mně poslední týdny panuje.
A vůbec, už mě nebaví se učit.
Myslím, že se budu v něčem opakovat, ale když vám to nezopakuju, budete z toho mít houby.
V pondělí 16.4. jsme se s I. trochu nepohodly, respektive na mě vyjela kvůli hloupému nedorozumění, kdy jsem jí v tramvaji špatně slyšela a místo toho, aby si to nechala vysvětlit se proti mně ohradila, nazvala mě vztahovačnou a do doby než jsme přijeli na moji zastávku na mě měla jízlivé řeči a kdesicosi. Ok. Jak myslíš. Možná by mi někdy pomohlo se taky takhle naštvat a říct jí naplno co si o ní myslím, jenže předpokládám, že to už by sme nikdy 'kamarádky' nebyly. No.

V úterý jsem si byla vybrat spoustu peněz a původní 'možná' plán jet do Prahy jsem vzala vážně, koupila si místenky od Student Agency a bylo. Ten den mi bylo hrozně fajn, přišla jsem si taková volná, jako by se mi vnitřně neskutečně ulevilo, že nemusím jeden den poslouchat ty její hrozné řeči.
A pak jsem teda ve středu po přednášce jela do Prahy utrácet. Prvotně jsem tam jela vyloženě za účelem navštívit IKEU, koupit si pár blbostí, zajet na Nový Smíchov, projít Neoluxor a tak. Ale poté, co jsem byla v Ikee hotová zhruba za půl hodiny (doporučuju vám zázvorové sušenky!) a nakoupila si uspokojující počet hloupostí, napadlo mě ... co kdybych napsala B., za to nic nedám, přinejhorším neodepíše. S taškou narvanou k prasknutí (taky mě mohlo napadnout vzít si něco většího) jsem se vydala na Anděla, koupila si u Paula croissant, sedla si v Novém Smíchově a pustila se do své pozdní snídaně. Sotva jsem tak učinila, zazvonil mi mobil a bylo.
--- myšlenková vložka ---
Půl roku jsem si vlastně nalhávala, že mi B. vůbec nechybí, ale myslím, že v ten moment, kdy jsem slyšela její hlas jsem se hrozně zaradovala.
--- konec myšlenkové vložky ---
Navedla mě kam mám dojet a oproti minule, kdy jsem se snažila někam v Praze dojet tramvají, jsem se trefila hned na poprvé a dokonce dojela na místo setkání dřív než ona. Zavedla mě na stejné místo jako loni když jsem dělala příjmačky na politologii, akorát do jiné hospody. Do hospody, kde točí 24 piv XD Jako první jsem si dala Nuselskou bledou tvář, kupodivu byla fakt dobrá.

Na tom všem bylo úžasné, jak snadno jsme navázaly na to, kde jsme někdy v sprnu skončily. Jak kdyby se těch půl roku vůbec nestalo, postěžovaly jsme si každá na svou školu, já na Plzeň, ona na Prahu a všechno to bylo ... úplně normální
Ještě jsme se domluvily, že se v pátek uvidíme na koncertě.

V ten pátek jsme se k mému překvapení opravdu sešly spolu s S. (ten S. kvůli kterému jsem byla rok a půl úplně v háji a dva měsíce střídavě ve stavu - všichni jste kurvy a střídavě ve stavu nechci žít) Zpětně mě až mrzí, že to tak všechno muselo být protože zaprvé jsem si ho nechutně idealizovala a zadruhé je to člověk, se kterým bych já nikdy být nemohla, stejně tak on se mnou.
Večer probíhal v retro stylu, kdy jsme si spolu koupily krabičku Camelek a za večer jí celou vykouřily (ani jedna z nás už nekouří - maximálně tak dvě za měsíc) pily jsme v hospodě, do které už nechodíme, bavily se s lidmi, kteří nás nezajímají a podobně. Z těch asi deseti kapel jsme vlastně viděly jen jednu jedinou - tu na kterou jsme prvotně přišly. Tu, která ve mně pořád vyvolává tak divné pocity, ikdyž už to zdaleka není to co kdysi. Navíc se jim teď z Austrálie vrátil saxofonista a prostě. Hrozný flashback.
Okolo půlnoci jsem se omylem doslechla něco, co jsem slyšet neměla a dost to mou hlavu zatěžuje ještě teď.

Následující týden jsem se s I. o tom incidentu dál nebavila a snažila se dělat jakože nic, ona taky, ale od té doby je pro mě tak nějak mnohem těžší s ní vycházet. Někdy mám prostě chuť - když mi vykládá, jak jí svět jenom ubližuje - se na ní rozkřičet ať už je zticha, že nikdo z nás to nemá lehký, ale svalovat vinu na ostatní a absolutně přehlížet svoje vlastní chyby jí k ničemu nepomůže. Vnitřně mě to vyčerpává s ní udržovat nějaký přátelštější vztah.
Ale v pondělí jsem čistě náhodou cestou z kavárny narazila na A. co studuje na lékařské a s I. chodila na gymplu do třídy, načež mi řekla, že zrovna na I. čeká. Bylo mi nabídnuto ať jdu s nimi do indické a tak jsem teda šla. Nakonec jsme skončily ve studentském klubu na kulečníku a zdálo se mi, že se to všechno uklidnilo.
Na víkend moje plány selhaly, na Majáles se mi nechtělo, tak jsem radši jela domů likvidovat nepotřebné věci předtím, než si rozkopeme celý barák, u čehož pravděpodobně ani nebudu protože se budu učit tady v Plzni, taky kdo by se chtěl učit za libých zvuků vrtačky a kladiv, že.

V pondělí ráno mi překvapivě volala B., že přijede do Plzně jestli mám čas. Hloupý dotaz. Napsala jsem si test z angličtiny (nečekám nic jiného než 100% a jedničku XD) a vykašlala se na přednášku.
Na několik (mnoho!) hodin jsme skončily v hospodě podobné té v Praze, akorát tady těch piv mají pouhých 6, zato silnejch, takže jsme někdy kolem osmý už byly slušně navátý a pak se k nám přidal zmoknuvší S. co přišel z fotbalu a večer se hrozně pokazil, když se začali pošťuchovat kvůli malichernostem, až se z toho stalo hrozný drama. Pak jsme zamířili ještě do jiné hospody, kde jsme se začali hádat o džihádu a Bibli a koránu a vlastně úplně o všem (ani nevím proč vlastně XD) a všichni tři jsme byli dost opilí a nakonec to dopadlo tak, že ve snaze je donutit, aby jeli do bytu nočním busem a ne aby bloudili pěšky, mi ujel můj noční autobus a šla jsem na kolej v jednu ráno přes půlku Plzně jenom v sukni a tričku pěšky já. Cítila jsem, jak se mi hrozně motá hlava a jak jsou moje smysly úplně otupělé. (Nejsnáz to poznám podle toho, že nedostávám záchvaty paniky pokaždé když je poblíž nějaké podezřelé individum)

V úterý mi bylo hrozně blbě, morálně z toho, jak ten večer dopadnul a fyzicky z toho množství piva. Nakonec mě nenapadlo nic jiného, než se vydat do venkovního bazénu a fakt mi to udělalo dobře. Teplota vody venku byla krásných 24°C, takže jsem svého letošního prvního máje strávila ponořená do chladné vody a snažila se vyčistit si hlavu.
A od úterý mi začala těžká dřina, na kterou zatím úspěšně kašlu a hrozně mě to deptá, ale zároveň s tím nedokážu nic udělat. Vím, že tyhle tři týdny budou naprosto krizové, že přiberu minimálně pět kilo, spadnu do sebepodceňování a budu sama ze sebe zklamaná protože jak mi třeba literatura přijde jednoduchá, v tom průběžném testu jsem taky nijak zvlášť neexcelovala a to mi přišlo, že jsem to napsala fakt dobře. (ale ono jako 23 bodů z 26 je celkem dobrý skóre, ale bojim se, že na jedničku by to nestačilo) Hrozný je, že ve mně pořád neumírá naděje vyjet na Erasmus. Jenže k tomu potřebuju ty dobrý známky.
Jenže se nejsem schopná nějak v kuse učit, soustředit se na to. Ne, já se vzbudím v devět, řeknu si, jak v deset začnu a ono je jedenáct a já pořád ležim v posteli a tvrdnu na netu. Pak si jdu dělat oběd, pak obědvám, pak si teda něco přečtu, podtrhám a vypíšu a najednou je odpoledne a začíná hokej. Tak si to čtu aspoň přitom (zápas s Dánskem byl tak nezáživný že je to fuk) ale nic z toho samozřejmě nemám. Večer jsem jako vždycky aktivní, udělám si kafe, dvě hodiny to vydržím a pak si řeknu, že se podívám na net a je všemu konec.
Pak je jedna ráno a já si vzpomenu, že bych si to teda mohla konečně dočíst do konce.

Aby jste to chápali, ve středu píšu literaturu, ve čtvrtek americké dějiny. Do toho je pořád ještě výuka, takže musím chodit na přednášky.
V pátek má W. narozeniny a máme takovou menší oslavu. Musím si toho navíc doma dost zařídit, takže pátek bude úplně zabitý. Tudíž mám dva dny na to se naučit evropskou integraci (= samá krize, krize, zakládací smlouva, dodatek z k zakládající smlouvě, snaha dodržet zakládající smlouvy, nedodržení zakládajících smluv, jednání o přijetí, selhání jednání o přijetí, nové jednání o přijetí, problémy související s přijetím, krize, typicky zabejčená Francie, která musí vždycky všechno vetovat a komplikovat a desítky jmen, co mi vůbec nic neříkaj. Je toho na 40 stran a to nám zítra ještě tak 3 přidá.
V úterý bych měla napsat test z dějin Velký Británie, který sou to samý v bleděmodrým. Jména, co jsem nikdy v životě neslyšela, vlády, co se střídaj jak ponožky, povstání, povstání a pak první světová, kde se teda aspoň trochu chytám.
Dál jsme se díkybohu nedostali. Ono je toho sice na 20 stran, tak nějak, ale jak se to naučím za den, ha. No, zkouška je od slova zkusit že.
Pokud by to dobře dopadlo, bude to vlastně docela fajn, protože pak budu mít 6 dní na nejhorší zkoušku ze všech, ale dost pochybuju, že tu integraci dám napoprvý. Tím se mi můj dokonalý harmonogram úplně posere a já se asi zblázním no.
A jestli se dostanem do finále, tak to bude hrozně smutný protože to asi neuvidím, když mám den potom tu smrtící zkoušku. A když už náhodou! tak musíme vyhrát, aby měl třeba dobrou náladu a dal mi to.
Ale dost bylo stěžování,
dost bylo tohohle článku