Představte si, že vám někdo dvakrát týdně dělá lobotomii

... protože tak si připadám na hodinách dějin. Ne že by to bylo tak nudné, vlastně je docela príma se dozvědět něco (především) o Velké Británii, ale vždycky mě to tak fyzicky a psychicky vyčerpá, že je mi po hodině na umření.
Naštěstí, a nevím jestli to dělají úmyslně, ale kromě jednoho týdne vždycky jedna z přednášek dějin odpadla. Minule nebyly dějiny Británie, tenhle týden nejsou dějiny USA (které jsou prostě jen strašné, do dvacátého století navíc šíleně nezajímavé)
Další z nudných a nesnesitelných hodin je francouzština. To je skutečně hodina a půl utrpení a nevím proč jsem radši nezůstala v té dvojce, kde bych měla 4 kredity zadarmo. Tady mi vichni přijdou na lepší úrovni než já, což je ale dáno tím, že už ji mají čtvrtý semestr a ví co brali. Zatímco já ne. Navíc na mě neustále zapomíná s materiály, takže nevlastním vůbec žádné podklady na domácí přípravu a musím tudíž spoléhat na své (chabé) znalosti z gymplu. Začali jsme brát cestování. Ani nevíte jaký porod pro mě byl vymyslet slovesa, která souvisí s cestováním. A co je to proboha vůbec za úkol?! Děsný problém mi prostě dělá neznalost toho, co už brali protože se neřídí podle žádné učebnice. A navíc, vždycky mi dělala problém ta základní gramatika. Zatímco ze začátku jsem si tam připadala jako mistr světa teď moje sebevědomí pěkně klesá.
A to jsem se prosím rozhodla se příští semestr zapsat na španělštinu. Jediné co španělsky umím je No me gusta/ Me gusta

Na semináři z anglické literatury si připadám jak úplný debil. Nikdy jsem neměla ráda hledání metafor a jiných píčovin v textu a bohužel jsem se toho ani na vysoké škole nezbavila. Jakým utrpením pro mě bylo uhodnout anglickou riddle (~ hádanku) z nějakého 10. století. Ani by mě nenapadlo, že v té době už znali slovo bookworm. Tak jsem se krásně ztrapnila. Hurá. Vyučující si myslela, že jsem se spíš vysrala na domácí úkol. Tak to abych byla ve čtvrtek asertivní a vecpala jí svůj odstavec popisující a charakterizující Ženu z Bathu. Jsem nespokojená. Strašně.

Nejvíc mě opět baví politická geografie. Paradoxně. Předmět, u kterého jsem si tak na 90% jistá, že ho nedám. Přičemž 50% mého neúspěchu bude tvořit první dojem protože zaprvé nejsem hezká a zadruhé se mu tam přinejlepším rozbrečím (nebylo by to poprvé), přinejhorším pozvracím.
Další oříšek bude formování mezinárodního systému, což jsou, haha, zase dějiny. Tentokrát ovšem starověké, které jsem měla ráda do té doby než jsem si domů půjčila tu pětiset stránkovou hrůzu, kterou máme za povinné čtení ke zkoušce. Tu druhou čtyřsetaněcostránkovou jsem ještě radši ani nezkoumala. Nehledě na ten super fakt, že jsou asi dvě v celé Plzni což znamená učeí z počítače a to nejde dohromady.

Ale vůbec největším důvodem proč píšu tuhle nudnou a nezajímavou sračičku je blížící se termín odevzdání seminárky. Příští úterý. Jsem asi tak v polovině. Vlastně ani nevím protože druhou část jsem ještě ani nezačala číst, natož něco psát. Podle svého optimistického plánu jsem jí měla dokončit už o víkendu. Realisticky to vidím spíš na tenhle víkend a stokrát jí budu předělávat protože na ní ještě v pondělí večer najdu chyby. A modlím se, abych se vyhla prezentaci. Říkám si, že Severní Korea nebo Barma jsou mnohem zajímavější státy než Malajsie. Minule mi tohle vnitřní přesvědčování pomohlo XD Každopádně většinu lidí posílá na konzultačky a to mě děsí. Chci zpátky našeho vedoucího semináře ze zimáku, kterého teď dostali sociologové a všem jí schválil.


Na dnešní přednášce byl na jednom ze slidů Johny Depp jako Pirát z Karibiku a konečně jsem se dozvěděla, kdo byli korzáři.
A to je asi tak všechno. Tak já jdu do Malajsie a jestli se nevrátím, tak jsem asi umřela stresem. Čauky.