Asi nežiju v realitě
Jako třeba dneska, když jsem seděla v kavárně v šestnáctém patře a koukala se ven z okna na Plzeň, pila u toho preso a občas pohlédla na Chaucerovy Canterbury Tales. A naproti seděl muž s notebookem a svůj vzhled si strašně zkazil modrýma džínama

A nebo jak jsem stála v tom prostoru mezi budovami SP, SD a PC a P. prošel kolem a telefonoval s někým, komu říkal, že už koupil pomerančový džus tak ať koupí radši jabko. Byl stejný jako kdysi a mně se zastesklo po tom, co jsem cítila a co už necítím. Bože. Lidé jsou tak přelétaví!

Ten bazén je dost hlubokej. Myslím 2,5 metru. Chtěla jsem se potopit a odrazit ode dna, ale místo toho jsem se potopila, zpanikařila a vyplavala radši nad vodu

Už dva týdny mi krvácí nos a fakt je to nepříjemné

Už se známe a přitom se neznáme. Internetový život by neměl prosakovat do toho reálného
Někdy by mohl

Děje se toho jinak dost, ale jsem na to všechno moc apatická

Dostala jsem hrozný záchvat pláče když si M přiznala, že její manžel je už několik let mrtvý a 'nechala ho jít' Nevím proč, prostě jsem ten film musela stopnout a rozdejchat to
A pak bylo zas všechno v pořádku, jako vždycky

úplně stejně jako vždycky, exploduju,

 fantasticky