No nazdar

Jsem oficiálně vysokoškolačka

V pondělí jsem odjížděla do Plzně ve značně blbé náladě, moc tomu nepřidalo, když začalo pršet a já se táhla s tou asi stokilovou taškou až na nádraží. Z Čičenic do Protivína byla výluka, takže jsem byla nucená přežít cestu v autobuse za strašně smradlavým chlapem, který v polovině vstal a chtěl po řidiči ať zastaví, že 'jinak vám to tu pobleju' Naštěstí to teda neudělal, ale smrděl i tak dost.
V Plzni, překvapivě, lilo jako z konve, bolely mě ramena z těch tašek a ikdybych si vzala deštník, neměla jsem ho v čem držet. Chvíli jsem postávala před nádražím a koketovala s myšlenkou, že si vezmu taxíka, pak mi došlo, že by mi pravděpodobně nezbyly peníze na jiné, důležitější věci a vydala jsem se do deště na zastávku. (proč nemá Plzeň zastávky tramvaje hned u nádraží ? wtf? )
Bolely mě obě ruce, byla jsem mokrá a naštvaná, v Plzni nevedou automaty na lístky, takže jsem byla nucená zaplatit SMS jízdenku, tramvaj furt nikde a chtělo se mi odjet zpátky domů.

Nakonec jsem se dobelhala ke kolejím, dostala jsem kartu, klíče, zaplatila dvě stovky, zabouchla za sebou dveře, hodila tašky na zem a sedla si zoufale na postel. To nám to teda pěkně začlo. Asi po půl hodině zoufalství jsem vytáhla notebook, zapojila síťový kabel a ono ... houby. Tak mi bylo řečeno, že dokud nemám Orion konto, nedostanu se na internet. To už jsem byla fakt zoufale naštvaná. Při vybalování věcí jsem zjistila, že mám všechno spodní prádlo úplně mokré a že jsem si vzala nějak málo věcí ?! (fakt nechápu proč teda byla ta taška tak těžká) Už jsem se trochu uklidnila, ale venku pořád chcalo a já měla docela hlad. Ke Kauflandu, který mám cca deset minut pěšky, jede sice městská, jenže jsem pro změnu neměla lístek a kupovat si lístek  řidiče mi přijde krajně nevhodné, potupné a tak vůbec, to vždycky všechny akorát nasere.
Když se na nebi začaly objevovat první odstíny modré, vyrazila jsem a žasla, jak levno tam fakt mají. Na druhou stranu, jak moc kvalitní je asi taková paštika za 3,50 a litr šťávy za 6 korun a jogurt za 4 koruny a tak...
Dala jsem si teplou sprchu a šla na záchod jenom v triku a kalhotkách a pak mi došlo, že jsem v prvním patře, v patře kde má správce kancelář a že tam má taky kameru. Pak jsem si ale říkala, že na mém zadku stejně není co k vidění a ikdyby bylo, tak pochybuju že se přes den baví sledováním kamer, na kterejch není 90% času nic zajímavýho.

V úterý jsem se probudila a příšerně moc mě bolely ramena a vůbec všechno protože tam je teda o poznání tvrdší postel navíc mi celou noc někam utíkal polštář a zdálo se mi o tom, jak nestihnu zápis a tak. Vyrazila jsem naproti I. která měla zápis už v 9 ráno a která zůstala zaseknutá ve vlaku v Horažďovicích protože nějaký inteligent se zase nerozhlídnul na přejezdu a zabil strojvedoucího. Mezitím jsem se vydala na správu kolejí a menz v naivní představě, že si tam dojdu vyzvednout zálohu za ubytování, které jsem nedostala. Samozřejmě tam bylo zavřeno a otvírají až 12. Alespoň jsem cestou narazila na bankomat, který je hned pod školou, což se bude jistě hodit. Po I. zápise jsme vyrazily do Plazy na oběd. Už vím kam budu chodit na oběd až budu mít chuť na extra zdravý smažený hermelín. Protože tam dávají dva jenom za 45 korun. Ikdyž ne že bych počítala s tím, že si v menze nevyberu, když vaří 6 jídel a ještě ke všemu za 25 korun.
Pak jsme se vydaly na autobusové nádraží, které je teda dost ošklivé abych pravdu řekla. Vyzvedla jsem si oranžovou studentskou kartičku a formulář na plzeňskou kartu a vydala se zpátky k budově filosofické fakulty.
Bože ta půlhodina než začal zápis byla tak ... divná. Všichni jsme čekali na chodbě a nenápadně po sobě koukali, někteří čuměli do zdi, jiní na své boty a fakt jsem v tu chvíli byla ráda, že je tam I. se mnou. Ukázalo se, že polovina byli stejně lidi co jdou studovat archeologii protože jsme měli zápis společně. Z příjmaček jsem poznala jednu slečnu a druhou znám z internetu. Jeden chlapec vypadal jako zpěvák The Wombats, hlavně teda měl dost podobné vlasy a vlastně mi byl ais ze všech lidí tam nejvíc sympatický protože všichni ostatní mi tak nějak splývají. Nevím co jsem čekala, asi víc anglických vlajek, wayfarerek, conversek, mrkváčů a tak.
Zápis vlastně spočíval v tom, že jsme dostali papír, na který jsme nalepili svojí fotku, dole ho podepsali a odevzdali. Na oplátku jsme dostali nekonečný počet razítek a podpisů na potvrzení o studiu a jiné formuláře. A to bylo vlastně všechno.
Opět jsem odjela nakupovat do Kauflandu protože jsem neměla lepidlo abych na ISIC a studentskou průkazku přilepila fotku. Asi mám smůlu, ale bageta kterou jsem si koupila byla tvrdá a absolutně nekřupavá. Odpoledne jsem se rozhodla strávit 'doma' ve společnosti Simpsonů (hahaha! chápete to? Já a dívat se na Simpsonovi? Asi už fakt potřebuju školu ) a Osvícení. Musela jsem se ze zvědavosti jít podívat, jestli není na patře náhodou pokoj 237. Já bydlím v 217 btw. přijďte mě klidně navštívit, mám jednu postel navíc.

Ve středu jsem si byla vyřídit všechno papírování, došla jsme si zase vybrat do 'svého' bankomatu a chvilku jsem se zdržela (protože opět pršelo a já byla pořád bez deštníku) pod střechou a sledovala protější budovu, ve které sídlí Česká národní banka. Z policejních aut vylezlo asi deset policistů s pistolkama (já říká všemu samopal, ale samopal to asi nebyl :D ) z garáže vyjelo auto, zajelo zpátky a to bylo všechno ?! Buď jsem o něco přišla  ještě než jsem dorazila na místo nebo bylo to auto předtím neviditelné, ale nějak jsem nepochopila, co to tam vlastně nacvičovali.

V pravé (nebo levé) poledne jsem už seděla ve vlaku směrem domů a když se konečně rozjel, najednou se mi odtut vůbec nechtělo. Nechtělo se mi tam ale ani zůstávat, nechtělo se mi ani domů, nechtělo se mi nikam. Chtěla jsem, aby ten vlak prostě jenom někam jel. Aby jel tak dlouho, dokud bych se nerozhodla, kam vlastně chci aby mě zavezl.