Jemné pohlazení ...

... čtu na krabici papírových kapesníků. Nevím, ale po padesáté už to moc jemné není, spíše naopak mi každé další 'pohlazení' drásá kůži o něco víc.
Nejhorší je, že nemám vůbec ponětí proč se to stalo. Prostě jsem ze dne na den, bez jakéhokoliv varování, dostala príma chřipku. Viním z toho slečnu, která mi na úterní přednášce pana P. pořád smrkala. Už tak nesnáším lidi co smrkají (dneska jsem to všem oplatila) ale smrkat do přednášek pana P. to je vrchol drzosti. Kdyby si alespoň nesedla vedle mě. Fuuu.

Jinak další akademický týden mám v podstatě za sebou, nepřijdu si o nic inteligentnějš, spíš naopak ale už jsem se trochu socializovala a přidala se na facebooku do skupiny našeho oboru. Víc se teď socializovat ani nehodlám protože jsem ještě ošklivější než normálně. A taky jsem se rozhodla zůstat na víkend na koleji protože cestování by mi asi ještě přihoršilo.

V pondělí jsem se sice úspěšně vzbudila v půl sedmé, což je obdivuhodné, vzhledem k tomu jak moc unavená a ospalá jsem se vrátila z nakupování. Začínám mít trochu obavu, že můj původní cíl utratit pět a půl tisíce měsíčně nedokážu nikdy splnit, protože zatím pořád nakupuju. Na druhou stranu, zatím je září a to znamená jednorázové výdaje typu Plzeňská karta, menza, knihovna, oblečení na imatrikulaci a soví naušnice. Sova je znak moudrosti, takže mi určitě pomůžou v dalším studiu, tudíž jsou nezbytné :D
Taky jsem utratila 89,- za kapky do nosu. Za tu cenu by člověk čekal, že ho té rýmy třeba okamžitě zbaví, ale přijde mi to spíš jako vyhozené peníze. Holt neléčená rýma trvá 7 dní a léčená týden. Deal with it.
Každopádně, chtěla jsem napsat, že ačkoliv jsem se úspěšně vzbudila v půl sedmé, na přednášku jsem dorazila v 7:27 a neměla si kam sednout. Logika 'nacpeme je do malých tříd, oni stejně časem přestanou chodit/vyhodímeje, tak co by sme platili víc peněz' se mi moc nelíbí, ale musím holt buď chodit včas a nebo spoléhat, že nás fakt hodně chodit přestane. Dostali jsme první úkol, tzv. monitoring, který je ve své podstatě docela jednoduchý, ale v kombinaci s rýmičkou a horečkou je to  docela challenging záležitost. Později.

Na úterní přednášce pana P. jsem většinu času sledovala jeho šátek :D protože mi jaksi došlo, že z jeho přednášek bude challenging záležitostí psát si poznámky tak, aby dávaly smysl. Zjistila jsem, že rád polemizuje a odchází od tématu a zrátka v tom mám tak trochu guláš, co je důležité, co není a co patří k tématu a co už ne. Přinejhorším budu nadále zkoumat jeho šátky a šály a taky měl tričko v námořnickém stylu.

Během geografie jsem popsala 5 A4 a divím se, že to po sobě docela přečtu. Tenhle předmět nebudu mít ráda protože kombinuje zeměpis, dějepis a politologii. Přičemž ten zeměpis mě na tom bude otravovat nejvíc. A taky vyučující je vedoucí katedry a proděkan a vůbec z něj začínám mít docela strach.
Potom následoval seminář z politologie. Seminář z politologie je vlastně docela zbytečný předmět, který asi po 25. říjnu přestanu navštěvovat, obzvlášt pokud se stane, že budu toho 25. vybrána abych odprezentovala svojí seminární práci. Samozřejmě jsem věděla, do čeho jdu když se hlásím na společenskou vědu. Samozřejmě že jsem věděla, že to asi nebude taková prča jako seminárka na gymplu, ale když mi bylo zadáno téma, úplně na mě padla deprese, že to asi nedokážu.

Večer jsme si zašly na vodnici a čaj (jehož jméno si zas nepamatuju, ale tentokrát to byla nějaká japonská specialita) a tohle místo začínám mít opravdu ráda. Daly jsme se do řeči s jedním ze zaměstnanců, který studoval politologii a který nám prozradil něco, co jsem věděla, ale asi si to nechtěla přiznat. Že prvák je vlastně obrovské síto, kterým zas tak moc studentů neprojde. A že nejzákeřnějším vyučujícím je právě ten na geografii. Potom jsme ještě debatovali o vodnici a o čajovně a mám z toho místa prostě příjmený pocit.

V noci jsem se probudila s naprosto ucpaným nosem, takže svátek jsem si moc neužila. Vyrazila jsem s I. do nákupního centra, koupila si šátek ať se má naoplátku pan P. taky na co dívat během svých přednášek :D zmiňované soví naušnice a čínskou polévku v bistru, která byla očividně nacpaná glutamátem a ani neměla žádnou chuť. To zlatá dnešní frankfurtská z menzy za pět korun. V Tescu jsem si koupila zázvor a docela mile se tvářící pomeranč, který byl taky naprosto bez chuti a předpokládám že vitamínu C v něm taky moc nebylo. Odpoledne mi přišla odpověď na e-mail začínající velice vtipně 'milá kolegyně' od našeho vyučujícího ze semináře, že mi jako to téma seminárky schvaluje. Poslat první e-mail vyučujícímu bylo takové zvláštní, četla jsem ho po sobě asi desetkrát a když jsem klikla na odeslat cítila jsem se strašně divně, že si jako bude myslet jak ho ve sváteční den otravuju a prostě ot není nic příjmeného. O to strašnější bylo si přečíst, že téma které jsem si vybrala je dobré a navíc aktuální. Okamžitě jsem se imaginárně praštila do hlavy, že čím zajímavější téma, tím větší pravděpodobnost, že ho budu muset před všemi odprezentovat. Do čeho ses to Lenko proboha uvrtala?

Na kolej jsem se vrátila s horečkou a v polních podmínkách se jí snažila srazit alespoň tak, abych byla schopná přemýšlet. Přecijenom ten monitoring se sám neudělá a musím ho stihnout napsat do zítra, zajít si ho vytisknout (haha, to bude taky challenging záležitost, ikdyž dneska mi to v knihovně docela vysvětlili) aby se dal v pondělí odevzdat. Monitoring ve zkratce znamená číst cizojazyčné noviny a potom v češtině napsat, o čem že vlastně píší. Nevěřila bych, že pro mě bude větší problém to shrnout v češtině než to pochopit když to čtu. V deset večer jsem dokončila první normostranu (ze čtyř) To znamená, že tenhle extrémně dlouhý článek, který by se dal zkrátit asi tak na polovinu je vlastně čistě prokrastinací, abych nemusela napsat ty zbývající tři strany.

Dnešní metodologie byla, zcela očekávaně, stejný vopruz jako minule. Zjistila jsem, že psát si poznámky na notebooku strašně přitahuje pozornost ostatních, že mi do toho soused i lidi za mnou pořád čuměli protože jsem přecijenom rychlejší než jejich propisky. K obědu bylo něco, co vypadalo jako oranžové UHO ale co bylo ve skutečnosti docela dobré. A už jsme pochopily ten systém, že není naše chyba když si stoupneme do fronty, kde nakonec to jídlo co chceme nemají, že ho prostě nemají nikde protože ho ti před náma už všechno snědli.

Mimochodem mi dělá hrozný problém neoslovovat své vyučující 'profesory' protože jsem je tak oslovovala i na gymplu, jenže tady si prý lidi potrpí na správné oslovování, takže když řeknu někomu 'pane profesore' asi z toho polichocen nebude protože mu tím akorát připomenu, že to ještě není profesor :D Že je to jenom 'pan doktor' nebo 'pan magistr' Vůbec tu někteří lpí na divných věcech. Deal with it.

A teď jdu prokrastinovat někam jinam protože už tu zcela plýtvám vaším časem.
Thanks for watching