Kyselé hrozny

Dámy a pánové nic se nebojte. Žiju. Pořád mě můžete neomezeně stalkovat.
Nicméně.
Slovensko. Fajné. Naj.
Nevím pořádně kde začít protože je toho moc. Whatever, jela jsem teda sama, chvílema to byl opruz a chvílema to bylo nejlepší co jsem mohla udělat. Opruz to byl v autobuse z Budějovic směr Bratislava (zapomněla jsem se svých Slováků zeptat proč tomu říkají Blava) protože to bylo dlouhé. DLOUHÉ. Dlouhých 7 hodin. Po d-d-d-d-d-d-1 jsem byla naklepaná jak řízek a zaspala jsem přejezd hranic. Z Bratislavy toho taky moc nemám a tak jsem se rozhodla, že se tam někdy vrátím. To ale není jediný důvod.
Úspěšně jsem se zvládla přepravit z Hlavné autobusové stanice na hlavnou vlakovou stanici, což se jevilo jako obtíž číslo jedna. Obtíž číslo dvě bylo dostat se tam včas, stihnout vlak ve dvě a vystoupit ve správné stanici. Po šoku číslo jedna kdy jsem zjistila, že dálnice Brno-Bratislava je ráj na zemi přišel šok číslo dva. Ve vlaku hlásili následující stanici. Fakticky. Přišla jsem si jako v civilizaci! Asi bych stejně zvládla vystoupit dobře protože se ve vlaku vyskytovalo velké procento mladých lidí s krosnama na zádech, karimatkou, spacákem a stanem. Z Piešťan mám sice velké hovno, ale o důvod víc proč se příští rok vrátit. Když jsem šťastná a zpocená jak prase dorazila na letisko, sedla jsem si na nejbližší volné místo a očůrala si teritorium. Zase špatně. Příště si musím vzít i vodováhu abych nespala s hlavou z kopce. Stan jsem postavila bleskově. Sama a na první pokus. Yay me! Pak jsem šla spát. Jako looser. Ale byla jsem fakt neschopná čehokoliv.
Někdy cca v pět jsem usoudila, že by bylo dobré se teda začlenit do festivalového davu. Areál byl pěkný, chce se mi říct hezčí než na RfP, ale nemůžu hanit svůj pořád ještě nejoblíbenější festival. Každopádně výhled byl epický. Slunce pěkně pálilo, na nebo se proháněly mraky, v dálce bylo vidět kopce a voněla tráva. Ideální. Začala jsem flirtovat s flaškou vína, která kupodivu přežila cestu vyhřátým autobusem a vyšla z toho docela chladná. Když víno došlo, otevřela jsem rum s kolou, plácla sebou před stage a chytala wi-fi. Twitteři a kamarádi na fcb vědí. A pak jsem poznala Slováky. Odvedli mě k jejich stanu, nalili do mě polskou vodku a chtěli po mně sehnat ganju. Když začalo zapadat sluníčko A došla vodka, odebrali jsme se na Hurts. Pak si vybavuju, že stojíme u Toiek, já slepuji nálepku a lepím si jí na tílko, jak nás staví sekuriťák a ptá se, kde jsem nálepku vzala, jestli koupila nebo ukradla, slováci něco odvětili a začalo Silver Lining. Hurts byli fenomenální, úžasní, skvělí, nejlepší, nejúžasnější ... prostě musím na ně do Prahy ikdyž stojí sedm stovek. Jelikož jsem byla velice pod vlivem, 'zpívala' jsem z plných plic a zpětně se všem okolo omlouvám, že mě museli poslouchat. Růži jsem samozřejmě nechytla, ale i tak to u mě Hurts vyhráli.
Což by možná bylo jinak, kdybych si čekání na Interpol nekrátila kolou s rumem. Záhadně jsem se dostala do první řady skoro veprostřed, záhadně jsem si zpívala i texty které neumím (jestli dobře ví bůh :D ) ale nicméně jako celek si ten koncert moc nepamatuju. Což mě štve. Teď. Zpětně. V ten moment jsem byla nejšťastnější. Slováci se mi mezitím ztratili. Nevím vůbec proč a jak mě napadlo, ptát se po playlistě. Ale udělala jsem to. A taky ho mám. Playlist Interpol.
Od dvou hráli Qemists. A to bylo tak, že jsem se šla převléct protože mi byla zima. Cestou se mi povedlo dvakrát skoro-spadnout protože tam byly díry (fakt) ale playlist jsem uchránila před poškozením. Tak jsem se převlékla a (vleže) přemýšlela co budu dělat do dvou, až jsem z toho usnula. Jsem za to na sebe naštvaná protože jsem se probudila ve 2:57 a až do stanu jsem slyšela Take it Back od Qemists. Tak jsem si je rozespalá doposlechla a šla spát. Lame myself.

Sobota začala už v půl sedmé, ale vzhledem k tomu, že to bylo - spím-někam jsem šla něco dělat- šla jsem spát- šla jsem něco dělat-šla jsem spát-šla jsem se najíst-šla jsem spát, tak nemá cenu to rozepisovat. Zjistila jsem, že by mi bývalo stačilo mnohem míň € tak jsem se rozhodla utrácet, jenže se mi tam nic nelíbilo natolik abych za to utrácela. Doufala jsem, že Wombats něco přivezou a nepřivezli :/ Interpol si zase naopak všechno už odvezli a Hurts snad merch taky ani nedovezli. A triko Grape-u se mi zas nelíbilo natolik bych do něj investovala. Takže nic. Můj plán utratit všechno co mám nevyšel. Alespoň jsem zkoušela hodně různých jídel a nejlíp dopadla kuřecí prsa v housce se smaženou cibulí, zelím, hořticí a dalšími zdravými věcmi. Taky meloun k snídani byl fajn, ikdyž s mojí kocovinou teda moc nekamarádil. A tak bylo odpoledne. Během Sunflower Caravan jsem sledovala ty tisíce lidí a přišla na to, že tam byli samí hezcí lidé. Všichni něčím zajímaví a odlišní. Po chvíli jsem si tam připadala docela deprimovaná. A pak jsem se znovu potkala se Slováky.  Doporučili mi, že si určitě musím poslechnout Paru, tak jsem si jí poslechla a bylo to dobré. Moc sem tomu nerozuměla, ale dobré. Což mě přivádí k šoku číslo nevím kolik, že jsem nerozumněla. Jako pochytila jsem, o čem se baví a smysl, ale musela jsem se ptát cožetovlastně říkali. Přišlo mi to divné, naštěstí na tom byli stejně, že se taky na pár věcí museli zeptat. A navíc. Východní slováci mluví jinak než všichni ostatní a tak. Všichni se kterými jsem se 'stretla' a kteří zjistili že jsem z Čech jako jednu z prvních informací sdělili,  že chtějí aby jsme se znovu spojili a byli Česko-Slovensko. Taky jsme se dostali ke Klausovi (už ani nevím jak) a udělali ze mě (z Čecha) kleptomana. Díky Venco, díky! :D
Další lol wtf moment byl když jsem zjistila, že slovenská krabička cigaret obsahuje 19 cigaret. Proboha proč? To mi vysvětlete! A vyjdou levněji než u nás.
Pak byli Wombats a Wombats byli prostě Wombats a bylo to úžasné a skvělé a ty další věci. ALE double hate si zaslouží chlap co stál přede mnou a chytil paličku. Tím víc mě to štve protože on většinu koncertu fakt STÁL. I na Let's dance to Joy Division. Kdo může proboha STÁT na Let's dance to Joy Division? Nemám tě ráda a ta palička měla být moje! Fuuu :D
Marina&the Diamonds bya zajímavá, to určitě, ale uspala mě. Natolik, že jsem se fakt vydala spát. Asi to bylo i tím, že jsem dneska musela v 6 vstávat abych se včas přepravila domů. Ze stanu jsem ještě zaslechla Tu Café od N.O.H.Y. což je věc kterou znám hlavně díky častým návštěvám v Hroznu, kde jí zremixovanou hrají asi vždycky když tam jdu.
Místo toho, abych si inteligentně přendala 'polštář' tak, abych nespala hlavou dolů jsem se zase rozplácla jako minule, bolel mě zadek z tvrdé země a spokojeně jsem usnula. Několikrát mě vzbudil pes mých skorosousedů, jednou mě vzbudili moji sousedi někdy kolem půl čtvrté ráno když se rozhodli jít spát a v půl šesté jsem se brobudila ležíc nabřiše, což je poloha, ve které nespím nikdy. Jako fakt nikdy.
A pak to skončilo. Vyměnili jsme si se Slováky kontakt (pro jednou můžu říct ať žije facebook) jsem pozvaná do Prešova a na příští Grape a na příští Pohodu a nejlépe bych se měla na Slovensko přestěhovat.
Jsem spokojená, šťastná, unavená, smradlavá a těším se na teplou postel.
Tak zas za rok.
Už teď mi to chybí a tak si vždycky vzpomenu na větu, co má jedna slečna z Polska na last.fm.

'I wish I could live in a music festival forever'