Jako ... tento víkend jsem si teda plánovala úplně jinak.
Plánovala jsem si jak se naučím první 4 otázky z dějepisu a myslím, že bych dala s velkými obtížemi dvě
ALE, pořád ještě se cítím naživu, byla jsem mezi lidma (dokonce jich bylo na můj vkus až moc)
Koupila jsem si konečně silikonovou formu na muffiny a nadšeně upekla první várku. Polovina jich už zmizela.
Mám historicky první růžové triko, ikdyž ono je takové ... z dálky vypadá jak bílé. Taky jsem se úplně pomátla když jsem za sukni, kterou by mi babička 'spíchla' levou zadní dala skoro tři stovky. Taky mám obyčejné letní šaty, na kterých není miliarda kytiček a volánků a jiných píčovinek.
Nové boty, které můžu nosit i v dešti
dva laky a odlakovač co voní po šeříku a nutí mě tak fetovat aceton
Víte, asi to mám naopak než je běžné. Já už se odměňuju předem, aniž bych věděla jak a jestli vůbec tu maturitu udělám. A kdyby se to nepovedlo, můžu si alespoň říkat, jak jsem si místo učení byla tenkrát koupit tohleto úžasné triko a tyhle superpohodlné boty ...
Já vám nevím. Na jednu stranu nedokážu žít bez materiálních věcí. Nedokážu žít bez peněz, nedokážu si představit, že někdy budu muset počítat každou korunu ... na druhou stranu bych chtěla mít svojí kavárnu někde ve velkoměstě. Mít to tam pěkně zařízené a věnovat se tomu 24/7 nehledě na výnos.
Myslím, že bych byla šťastnější, kdybych byla hloupá. Byla bych šťastnější protože bych byla hloupá.
Těším se až jednou zase otevřu Hraběte a nebudu v něm muset hledat metafory a metonymie a personifikace a hudební motivy a anafory a přesahy a budu tam moct hledat to co já chci.
Ikdyž myslím, že kromě Ginsberga už mě beatníci omrzeli. V těch 15 to bylo super je číst. Bylo to něco jinýho, něco, co jsem absolutně chápala aniž bych věděla proč. Četla jsem Kerouacovo Satori v Paříži a další týden jsem chodila naplněná pocitem, že musím NĚCO udělat, něco změnit a nejlépe že se mám vydat hledat to svoje satori.
Teď čtu špatnou poezii, to proto, že si všichni myslí, jak mohou být básníky. To proto, že mi to ten facebook drze předhazuje. Oni si snad vážně myslí, že když napíšou básničku posadím se z toho nazadek jenom proto, že já ani to nedokážu? A někdo takový pak bude vykládat o definitivních výkladech Máje. Taky nemám ráda slovo básnička v kontextu s takovými jmény jako Baudelaire, Poe, Verlaine, Skácel, Hrabě, Rimbaud a jiní ... pod pojmem básnička si představím to, co jsem psala když mi bylo třináct a bylo to super, že jsem dokázala zrýmovat něco docela smysluplnýho. Básničky jsou pro děti. Mě by asi urazilo, kdybych byla světově uznávaným básníkem a někdo o mně řekl, že píšu moc hezké básničky ...
No ale o tom jsem se bavit vůbec nechtěla
Jdu se věnovat Athénám a Spartě
Přesně. Už to slovo "básnička" zní až nechutně dětsky. A Poe a básnička? Co Poe, kdokoliv. Je mi blivno.
OdpovědětVymazatJá mám někde silikonové košíčky na muffiny. Prozatím jsem se neodvážila je otestovat. Snad si najdu čas tento týden...